Vojtěch Ondráček

Velkolepá premiéra filmu o diskriminovaných romských fotbalistech skončila fiaskem. Vůbec se totiž nekonala. Promítání na stadionu v Ďolíčku zhatila hrstka agresivních rasistů a také alibismus klubového vedení. A ukázalo se, že ani v 21. století není trezorovým filmům konec.

Jen několik tisíc hlasů připravilo Norberta Hofera o post rakouského prezidenta. Kandidát krajně pravicové strany Svobodných ale i přes prohru otřásl rakouskou politikou. Voličům nabídl jednoduchý recept na řešení uprchlické krize a stal se ztělesněním protiváhy evropským lídrům, kteří mu navíc svou kritikou pomohli ještě k větší popularitě.

Česká ekonomika je rok od roku závislejší na německé. Do Německa směřuje největší část našeho vývozu, zároveň je náš západní soused největším zahraničním investorem v Česku. Někteří proto nazývají Česko 17. spolkovou zemí Německa. Ve vzájemných vztazích ale hrajeme druhé housle. Česko Němce zajímá hlavně jako levná montovna.

Jak to dopadne, když si v Brně spolu zajdou na pivo dva Matějové, Hollan a Stropnický? Z hospody je vyhodí skupinka opilých agresorů v čele s obhájcem čtyřnásobného amerického vraha. Co se stane, když Hollan v reakci uspořádá akci s názvem Pivo proti nenávisti? Několik desítek holohlavých neonacistů ho hledá po celém městě a poctí návštěvou i jeho rodinu. Zdánlivě absurdní příběh z Brna má jednoho jmenovatele - strach z migrantů.

Víte, jaké je hlavní město Izraele? Pokud budete hledat správnou odpověď v českém školním atlasu, správné odpovědi se nedočkáte. Je v něm totiž chyba. Marginální omyl řeší politické špičky. A česká diplomacie se nikoli vlastní vinou ocitla uprostřed desítek vleklého konfliktu.

Utíkají před válkou, hladem nebo chudobou. Přesto mají uprchlíci lepší zdraví než většina obyvatel v hostitelských zemích. Překvapuje vás to? Vděčí za to zdravějšímu způsobu života, ale také záhadnému jevu, na který se přišlo v 60. letech v jednom americkém městečku...

Ještě nikdy nevyvolávalo 1. září takovou směsici obav a očekávání jako letos. Začíná totiž platit školní novela o inkluzi a do klasických základních škol zamíří děti se speciálními potřebami. Jenže navzdory různým prognózám jich do škol přibude jen zhruba dvě stě. Tento zanedbatelný počet není ústupkem místy až hysterické kritiky inkluze, ale potvrzením prostého faktu, že integrace funguje už několik let. Handicapovaných dětí studuje na "normálních" školách desetitisíce a navíc kvůli změnám v diagnostice ubývá mentálně postižených.

Chcete vyhrát Slavíka, ale nemáte talent? Nevadí. Rádi byste napsali píseň, kterou si budou lidé pobrukovat na zastávce, ale neumíte psát texty? Žádný problém. V Česku se objevil nový hudební styl, který nevyžaduje žádný talent. Angažovanému popu nasáklému xenofobií a hudební prostoduchostí nedokážou odolat i známí hudebníci.