Hypersonické střely jsou jedním z nejcennějších a nejobtížněji získatelných prvků moderní armády. Jsou drahé a náročné na vývoj a cena jejich výroby je mnohonásobně vyšší než u tradičních balistických raket. Aktuálně se odhadovaná cena za jednu střelu pohybuje kolem miliardy korun. Cena se liší v závislosti na jejím dostřelu a dalších technických možnostech, ale obecně platí, že je deseti až padesátinásobně vyšší než u tradičních balistických střel. Je třeba zdůraznit, že jde opravdu jen o odhady a výpočty z veřejných rozpočtů, přesná cena je přísně chráněné tajemství.

Rusko sice tvrdí, že jejich Kh-42M2 Kinžál vyjde v přepočtu jen na 200 milionů korun, ale jejich operační využití na Ukrajině je diskutabilní a především jde o rakety odpalované z letadel s čistým dostřelem „jen“ kolem 480 kilometrů. Americký systém LHRW počítá s dostřelem 2700 kilometrů. Rusko má mít v arzenálu systém Avantgard s dostřelem až 6 tisíc kilometrů, ale cena se odhaduje na podobnou částku jako u amerických zbrojovek.

Proč je ale hypersonická střela tak žádaná a pro mnohé nedosažitelná? Jak naznačuje název, hypersonické střely se pohybují rychlostí vyšší, než je pětinásobek rychlost zvuku (Mach 5). Nutno říct, že to je minimum. Ruský Avangard přesahuje Mach 20, Kinžál Mach 10, čínská DF-17 až Mach 10 a vyvíjený americký systém CPS se pohybuje mezi Mach 8 a Mach 10. Zároveň je třeba říct, že u Číny nemáme spolehlivá data ohledně nových projektů a systémů.

Ruský Avangardzdroj: Profimedia

Kromě rychlosti se rakety pohybují vysoko v atmosféře a klouzají po jejím horním okraji (některé střely jsou doslova kluzáky bez vlastního pohonu) a dokáží velmi výrazně a efektivně manévrovat, čímž se liší od klasických balistických střel, jejichž křivka je jasně daná. Právě pohyb ve svrchní části atmosféry je důvodem vysoké ceny, protože vzniká tření a teplo, proti němuž je třeba pracovat s materiály, které jsou odolné vůči vysokým teplotám a tedy drahé.

Výhody jsou na papíře jasné. Hypersonické střely jsou rychlejší a díky svému manévrování velmi obtížně zasažitelné pro systémy protiraketové obrany a to až do té míry, že někteří armádní zástupci tvrdí, že proti nim aktuálně neexistuje obrana. Ačkoliv by v rámci teorie některé pozemní radary mohly tyto střely zachytit, aktuálně v USA panuje přesvědčení, že je třeba zřídit vesmírný systém radarové obrany.

Aktuálně vyvíjí systémy hypersonických zbraní hned několik států a několik států má i funkční rakety. Nicméně, cena je stále velký problém, a především v USA se vede velká diskuse o tom, zda má smysl do tohoto konceptu vůbec investovat.

Americký LHRWzdroj: Profimedia

Jak ale ukázala aktuální přehlídka čínské armády při příležitosti oslav 80. výročí vítězství Číny nad Japonskem v rámci druhé světové války (dejme stranou kdo doopravdy Japonsko porazil), hypersonické střely rozhodně patří mezi moderní technologie, které tato světová supermocnost nepodceňuje. Na přehlídce ukázala několik typů hypersonických střel (oficiální propaganda tvrdí, že osm) včetně CJ-20A (systém odpalu z letadel), YJ-21 (protilodní střela) a dalekonosná CJ-1000, což je vylepšená verze CJ-100.

Pro Čínu jde o jasnou demonstraci nejen síly, ale především odhodlání investovat do moderních technologií, přičemž právě v odvětví hypersonických střel se řadí až na vrchol. Pro mnoho států jde ale také o technologii odstrašení. Pokud by disponovaly raketou, kterou je jen velmi těžké až nemožné zachytit, obzvláště u těch, které mají k dispozici technologie pro využití jaderných náloží, jde o naprosto funkční zastrašující prvek.

Čínská YJ-20zdroj: Profimedia

Jižní Korea poprvé ukázala svůj systém hypersonické střely s plochou dráhou letu Hycore, ke stejnému typu střel s nižším dostřelem patří i ruský Zirkon, americký HAWC  nebo indický BrahMos II. Svoje systémy má ale i Francie (VMaX), Japonsko (HVGP) a pracuje na něm i Austrálie s pomocí USA (SCIFiRE). Pravdou ale také je, že se objevují hlasy, které označují hypersonické rakety za zbytečně předražený trend, který v konečném významu nemusí vůbec převyšovat levnější balistické rakety. Stejně jako jiná odvětví, i vojenství podléhá tendenci akcentovat nové a na papíře vše řešící prvky. Aktuálně v hypersonické střely věří tři důležití hráči – USA, Čína a Rusko. To je asi dostatečný argument, proč této technologii věnovat pozornost.

Současně je ale na místě mít obavy. Čína, i přes některé negativní prognózy ohledně stability ekonomiky hodně investuje do zbrojení a také modernizace. Zatímco Spojené státy už v tuto chvíli nepředstavují pro Evropu tradičního spojence kvůli vrtkavé a především izolacionistické politice Donalda Trumpa a samy zvažují, zda stojí hypersonické střely za takové investice, Evropa sama v tomto trochu přešlapuje na místě a chybí nějaký společný projekt pro vývoj této technologie.