ČTK o tom informoval vedoucí expedice Britannic 2025 Petr Slezák. Kvůli extrémním podmínkám, proudům a hloubce patří průzkum tohoto vraku k nejnáročnějším na světě, uvedl Slezák. Zaoceánský parník se potopil za první světové války v listopadu 1916 po nájezdu na námořní minu.

Expedici tvořilo pět potápěčů (čtyři Češi a Slovák) a osm členů podpůrného týmu. Spolupracovali s řeckými úřady a s majitelem vraku Simonem Millsem. K Britanniku, ležícímu přes 100 metrů pod hladinou moře u řeckého ostrova Kea, se spustili 28., 30. a 31. října.

Cílem bylo zdokumentovat současný stav vraku a prozkoumat tři sekce lodi – záď s lodními šrouby, levoboční promenádní palubu, odkud se potápěčům podařilo nahlédnout do nitra lodi, a příď s kapitánským můstkem.

"Když jsme se dostali k levoboční promenádní palubě, otevřel se před námi pohled, který doslova zastavil dech. Mohli jsme částečně nahlédnout do vnitřních prostor, kde se po více než 100 letech stále dochovaly detaily konstrukce a náznaky původního interiéru," uvedl Slezák.

Potápěči se podle něj při jednom z ponorů dostali až ke kapitánskému můstku, kde objevili dva zachovalé lodní telegrafy, stále pevně uchycené na svých původních místech. Přestože jsou pokryty mořským sedimentem a korály, jejich ciferníky a ovládací páky zůstaly čitelné jako tichá připomínka okamžiků, kdy kapitán vydával poslední rozkazy ke zpomalení a opuštění lodi.

"Britannic je ikonou světového vrakového potápění. Jde o obrovskou loď v mimořádně dobrém stavu, ale zároveň o jeden z nejnebezpečnějších ponorů vůbec," uvedl Slezák.

Britannic byla jednou ze tří lodí třídy Olympic přepravní společnosti White Star Line. Do služby vstoupila v roce 1915, tedy tři roky po potopení její sesterské lodě Titanic. Potopení Britanniku nepřežilo 30 z více než 1000 lidí na palubě.