Posedlost Německem není pod českým vlasteneckým sluncem nic nového. Když začátkem 90. let pořádala německá extrémistická partaj NPD demonstrace za očistu Německa od cizinecké špíny, nemohli u toho cizinci z Česka chybět.

Jenže přední čeští nacionalisté museli u svých sousedů přijmout ponižující roli nosičů baťohů. Pomyšlení na to, jak pak budou svým nohsledům vyprávět, že hajlovali s Němci, jim ale dávala sílu překousnout potupný pocit méněcennosti. Doma si pak případnou frustraci vybíjeli na Romech a Vietnamcích.

Veselá tradice českých vlastenců kopírovat německé vzory pokračovala i na přelomu tisíciletí, když přijali nový módní trend autonomního nacionalismu.

Kvůli vlně soudních zákazů neonacistických stran, která ukončila divokou éru devadesátek, vymysleli němečtí bojovníci za čistou rasu zbrusu novou strategii. Místo obstarožních organizovaných pochodů přešli na akčnější taktiku malých mobilních skupinek, které rychle zaútočí a zmizí.

Českým vlastencům trvalo jen pár měsíců, než to okopírovali. A jak je jejich dobrým zvykem, chopili se toho s gustem a radostí. Jejich protiromské útoky v litvínovském Janově před osmi lety jsou pro ně dodnes legendou.

Nová taktika se nakonec neujala, ale jako memento českého plagiátorství doprovází heslo "autonomní nacionalismus" každý větší pochod neonacistů. Co na tom záleží, že jeho původním smyslem bylo tyto pochody zrušit.

Že má radikální pravice problém s originalitou nejen u nás, dokazuje i historie vzniku koncepce autonomního nacionalismu v Německu. Strategii úderných mobilních jednotek neonacisté zkopírovali od radikální levice, která s nimi slavila největší úspěchy v době protestů proti MMF a Světové bance na přelomu století, mimo jiné i v Praze.

Vikingský kroj

Jak jinak by mohl dát ryzí český vlastenec najevo svou příslušnost k národu, než zevnějškem. U někoho, kdo odkazuje k tradici, by bylo celkem logické očekávat, že třeba bude nosit kroj. Autenticky by tak vyjádřil svou lásku k regionálním kořenům.

Jenže jako se vším ostatním, ani v tomto případě nacionalisté nepobrali příliš originality. Typickou uniformou českého neonacisty byl v 90. letech bombr, těžké boty a maskáče. S nástupem programu autonomního nacionalismu doznal změn i jejich šatník.

Od anarchistů zkopírovanou taktiku převzali i s jejich typickým vzhledem v mikině s kapucí a šátkem přes obličej. Čeští radikálové nemohli být z náhlé změny více zmatení. Ještě před pár lety s vervou napadali každého s podobným vzezřením a najednou tak vypadali sami. Ale čeští nacionalisté už jsou na paradoxy zvyklí.

Dominantním znakem současného českého vlastence je nehynoucí obdiv ke značce Thor Steinar. Oblečení německé firmy doslova přetéká odkazy na vikingskou mytologii, ke které mají němečtí radikálové hodně blízko. Slovanský duch českých vlastenců se s tím musí nějak vyrovnat.

Když se podnikavější čeští neonacisté pokusily napodobit úspěch Thor Steinar s vlastní domácí produkcí, nedokázali se ani v tomto případě oprostit od posedlosti vším německým. Značky jako Grassel nebo Nibelung nakonec prohrály konkurenční boj se svým německým vzorem a na trhu se neprosadily. Nic naplat, čeští vlastenci nedají na Německo dopustit.

Národ jako plagiát

Radikální české vlastenectví očividně nečerpá ani z národní tradice, ani z historie, jazyka, nebo lásky ke krajině. Nacionalistické hnutí toho má se skutečnou národní tradicí pramálo společného. 

Historicky by fundamentální milovníci českého národa měli obdivovat české obrozence. Jenže Jungmann nebo Dobrovský by ze svých následovníků radost neměli. Jejich boj za český národ stál na vytváření svébytné kultury, naopak na německé zcela nezávislé. A ne její nedokonalou imitací. 

Problém je v tom, že koncept národa má širokou interpretaci. Někdo se hlásí k národnímu odkazu, protože nedá dopustit na kulturní dědictví, pro jiného je tím vyřešen problém, komu fandit ve sportu. A nacionalisté si do něj promítají představu kolektivní síly, která má ochránit Čechy před strachem ze všeho cizího. Ve skutečnosti nejvíc Čechy ale straší jejich samozvaní ochránci.

Ani islámští teroristé, ani agresivní uprchlíci v minulých letech Česko reálně neohrozili. Jediný, kdo zatím v Česku útočil, byli agresivní nacionalisté. Útok na Kliniku, ničení kavárenských výloh, vyhrožování řediteli teplického gymnázia kvůli muslimské studentce - nic z toho neměl na svědomí nikdo jiný než čeští vlastenci.

Národ v takovém pojetí slouží jenom jako štít, za který nacionalisté schovávají násilnické sklony, frustraci a touhu po jejím vybití. Proto také kopírují německý nacionalismus, o vlastní národ jim vůbec nejde. Bezmyšlenkovitě kopírují cizí symboly, které v sobě ukrývají výzvu k násilí a agresi. Není proto náhodou, že je mezi českými nacionalisty oblíbená konfederační vlajka. 

Neustálé kopírování zahraničních vzorů mají čeští nacionalisté zašité hluboko pod svou bílou kůží. Úsměvné na tom všem je, že Josef Jungmann byl navzdory svému německému jménu v propagaci českého národa mnohem radikálnější než holohlavý neonacista, který se zmůže jen na to, aby na demonstraci proti islámu vystavil své předváděl své potetované paže v mikině Thor Steinar.