Dosud se ve dvou hlavních dokumentech české bezpečnostní a obranné politiky objevovaly obecné formulace jako „některé státy“ či „nestabilita a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru“.

Na dokumentech, které definují české postoje, cíle a plány v bezpečnostní a obranné politice, pracují experti ministerstev obrany a zahraničí. Jsou to Bezpečnostní strategie a Obranná strategie, jejichž aktuálně platné verze jsou po ruské invazi na Ukrajinu zastaralé.

„Oba dokumenty výslovně uvedou původce největších hrozeb. Kromě terorismu tam budou Rusko a Čína,“ cituje iROZHLAS Jireše.

Strategie zastaraly

Nynější Bezpečnostní strategie pochází z roku 2015 a Obranná strategie z roku 2017. Na ně navazují další dokumenty, a to Dlouhodobý výhled pro obranu a Koncepce výstavby armády.

„V českém prostředí to je posun. Na druhou stranu to není nic překvapivého, protože nová strategická koncepce NATO je explicitní s ohledem na původce hlavních bezpečnostních hrozeb," podotkl Jireš.

Česko jako členský stát Severoatlantické aliance loni v červnu na summitu v Madridu souhlasilo s novou strategickou koncepcí NATO. „Teď to pouze překlopíme do národních strategických dokumentů v oblasti obrany a bezpečnosti,“ doplnil Jireš.

Rusko jako hrozba č. 1

NATO v nové strategické koncepci označuje Rusko za "“nejvýznamnější a nejvíc přímou hrozbu pro alianční bezpečnost, mír a stabilitu v euroatlantické oblasti“. Aliance také uvádí, že už nemůže Rusko považovat za partnera.

Čína je ve strategické koncepci NATO zmíněná poprvé, podle dokumentu představuje „výzvu pro alianční zájmy, bezpečnost a hodnoty“.