Morové ráně, která je nechvalně známá jako černá smrt, odhadem podlehlo 25 milionů lidí, tedy více než třetina evropské populace. Dokonce se objevují odhady, že to mohlo být i mnohem více – pravděpodobně až 60 procent obyvatel tehdejší Evropy.

Lidem naskočily velmi bolestivé hlízy neboli zanícené lymfatické uzliny a zvraceli nebo vykašlávali velké množství krve. Smrt obvykle přišla do dvou dnů. Uvádí se, že žádná předchozí morová epidemie nebyla tak strašlivá.

Historik Ole Jørgen Benedictow upozorňuje, že tehdejší Evropané ji nazývali "strašnou smrtí" nikoli "černou smrtí". Latinský název moru "atra mors" je totiž možné interpretovat dvěma způsoby, protože "atra" je možné přeložit stejně tak jako "černá" i "hrozná".

Nakonec se hrozivý černý mrak vznášející se nad Evropou rozptýlil, což umožnilo zahájit dlouhý namáhavý proces obnovy společnosti. Jak ale černá smrt skončila a z jakých přesně důvodů? Na tyhle otázky neexistuje zcela jasná odpověď. Historici navzdory dlouhotrvajícímu bádání nedovedou říct, jak se stalo, že se mor přestal šířit.

Mor přicházející v nepravidelných vlnách 

Objevují se různé teorie, shoda však nepanuje ani na tom, kdy černá smrt skončila. Například podle londýnského Science Musea trvala od roku 1347 do roku 1351. Jiné zdroje jako třeba zmiňovaný historik Benedictow tvrdí, že morová epidemie otřásala Evropou v letech 1346 až 1353.

Vše komplikuje také to, že zatímco černá smrt se vztahuje k relativně omezenému časovému intervalu, mor ve skutečnosti přetrvával po celá staletí a pustošil nejen Evropu, ale i severní Afriku, Střední východ a Asii v nepravidelných vlnách. Poslední velká morová rána však vypukla v Londýně mezi lety 1665 a 1666.

Zastavení šíření moru se někdy přičítá pokroku v medicíně. Zejména během první vlny černé smrti začaly společnosti zavádět opatření, jako jsou karenténa pacientů nebo izolace obyvatel.

Někteří odborníci na konec morové epidemie nahlížejí optikou evoluce a upozorňují na to, že cyklus morových ran přerušily genetické změny v morové bakterii nebo jejích nosičích. Ať už to tak bylo nebo je, jedna věc je jistá: černá smrt trvala příliš dlouho.

Čtyřicetidenní karanténa a oddělení zdravých od nemocných 

V období, kdy se Evropa potýkala s černou smrtí, vznikla karanténa. Slovo "quarantine", které pochází z italského termínu pro číslovku "40" ("quaranta"), tehdy odkazovalo na preventivní opatření, k nimž se uchylovala evropská přístavní města. Připlouvající lodě, než jim bylo umožněno se vylodit, musely zůstat v přístavu ukotvené 40 dní.

Něco jiného byla izolace, která znamenala oddělení nemocných obyvatel od zdravých. Karanténa se týkala zdánlivě zdravých lidí, kteří byli vystaveni moru a kteří se pro jistotu museli stranit ostatních, aby je případně nenakazili.

Některé regiony se snažily zabránit šíření nemoci tím, že držely nakažené od zbytku obyvatel, černá smrt tak někdy byla spojená se smrtí v osamění. Například v roce 1374 vikomt Bernabo z Reggio Emilia v Itálii prohlásil, že každý člověk s morem bude vyveden z města na pole, aby se tam buď zotavil, nebo zemřel.

V roce 1377 požadovala rada města Ragusa (dnešní Dubrovník v Chorvatsku), aby ti, kteří přijeli z oblasti postižené morem, byli v karanténě 30 až 40 dní. Kromě toho vyhlášený lékař Jakub z Padovy zřídil pro nemocné obyvatele i cizince léčebné zařízení, které bylo umístěné mimo město. Podle Science Musea v Londýně zůstaly nemocnice postavené kvůli moru v provozu až do 19. století.

Genetická odolnost vůči moru 

Mor nikdy úplně nezmizel, ale je jen stínem toho, čím býval. Dnešní mor se vyvinul z méně virulentních druhů bakterie Yersinia pseudotuberculosis, která často způsobuje mírné infekce žaludku. Bakteriální kmeny, které Evropu připravily o značnou část obyvatelstva, jsou však výsledkem dvou mutací.

První se nazývá Yersinia pestis. Ta měla schopnost způsobit pneumonický mor – ošklivou infekci plic a šířila se kýcháním nebo kašlem. Druhá přinesla dýmějový mor, který vedl k zanícení lymfatických uzlin.

Analýza z roku 2011 zkoumající DNA 109 Londýňanů, kteří zahynuli během černé smrti, naznačuje, že bakteriální kmeny zodpovědné za středověkou epidemii zanikly. Proč se tak stalo? Co se změnilo? Může to souviset s evolucí člověka.

Ve studii z roku 2014, kterou provedlo zdravotní středisko na Radboud University v nizozemském Nijmegenu, vědci došli k závěru, že černá smrt donutila postižené populace k rozvoji imunity.

Zatímco Evropané museli svou DNA přizpůsobit, v Indii, která nebyla morovou vlnou zasažená až do 19. století, lidé tuhle genetickou výhodu postrádali. Někteří odborníci dokonce věří, že genetická odolnost vůči moru také zvýšila imunitu vůči HIV.