Lékaři v Číně poprvé transplantovali geneticky upravenou plíci z prasete do mozkově mrtvého člověka. Orgán fungoval devět dní, než byl na žádost rodiny experiment ukončen. Jde o nejnovější pokus v rámci xenotransplantací – tedy transplantací zvířecích orgánů lidem –, které by jednou mohly vyřešit celosvětový nedostatek dárců. Podle Světové zdravotnické organizace se totiž v současnosti daří uspokojit jen zhruba 10 % skutečné poptávky po transplantacích.

Pacientem byl 39letý muž, který zemřel na krvácení do mozku. Lékaři mu po souhlasu rodiny transplantovali levou plíci z geneticky modifikovaného prasete plemene Bama Xiang. Orgán měl šest cílených genetických úprav, aby se snížilo riziko okamžitého odmítnutí, a prase dárce bylo celý život chováno v přísně sterilním prostředí. Bezprostředně po zákroku se neprojevily známky hyperakutní imunitní reakce, která je pro xenotransplantace typická. Plíce byla životaschopná a funkční po dobu 216 hodin, tedy devíti dnů, a neobjevily se ani známky infekce. Brzy se ale dostavily komplikace – v orgánu se začala hromadit tekutina, došlo k zánětlivé reakci a postupně i k útoku protilátek, navzdory silným imunosupresivním lékům.

Naděje i překážky

Podle odborníků je transplantace plic z prasete do člověka mimořádně náročná. Na rozdíl od ledvin nebo srdce jsou plíce neustále vystaveny vnějšímu prostředí – přivádějí do těla vzduch, a tedy i bakterie, viry či znečištění. Jejich imunitní systém je proto mimořádně citlivý a aktivní, což činí potlačení reakce těla velmi obtížným. „To je problém, který jsme zatím nedokázali vyřešit ani u lidských orgánů,“ upozornil hrudní chirurg Ankit Bharat z Northwestern Medicine.

zdroj: Profimedia.cz

Přesto má výzkum obrovský potenciál. V minulosti byly s určitým úspěchem transplantovány prasečí chlopně, ledviny i srdce. Největší úspěch zatím zaznamenali lékaři v Massachusetts, kde pacient Tim Andrews dodnes žije s prasečí ledvinou transplantovanou v lednu 2025. U plic je ale situace složitější. „Každý nádech přináší do těla vnější prostředí,“ vysvětluje Andrew Fisher, profesor transplantační medicíny na Newcastle University. „Imunitní systém plic je proto velmi aktivní – a to je přesný opak toho, co si přejete při transplantaci.“ Fisher i další odborníci upozorňují, že experiment v Číně byl jen dílčím krokem a že k běžnému používání prasečích plic v klinické praxi povede ještě dlouhá cesta.

Kam směřuje budoucnost

Výzkumníci i kritici se shodují, že cesta k funkčním prasečím plicím pro pacienty je dlouhá a plná překážek. Mezi slibné alternativy patří využívání kmenových buněk k přestavbě darovaných lidských orgánů, případně jejich použití k „osídlení“ prasečího plicního skeletu lidskými buňkami. Některé týmy dokonce zkoumají možnost pěstování humanizovaných orgánů přímo v tělech prasat či ovcí. Zatímco xenotransplantace přinášejí obrovskou dávku naděje, praktičtější cestou může být i zlepšování darovaných lidských plic, které jsou nyní vyřazovány jako nevhodné. „Pokud se to podaří, mohlo by to přinést zásadní změny během několika let,“ říká Fisher.

Ačkoliv prasečí plíce zatím dokázala udržet tělo člověka při životě jen devět dní, pro lékaře a vědce je to jasný důkaz, že směr je správný. Ještě dlouho to nebude znamenat rutinní léčbu pacientů, ale každý takový pokus posouvá medicínu o krok blíže k řešení celosvětové krize nedostatku orgánů.