Kdy je ten správný čas, aby se děti začaly seznamovat s kulturním světem? Klidně už v půl roce jejich života. Divadelní aktivity či představení pro batolata nejsou na západ i východ od našich hranic žádnou novinkou. U nás se jimi tvůrci sice začali zabývat až v posledních letech, sklidili však velký úspěch a rychle si získali spokojené publikum.

"Nejde o to dětem něco hrát a předvádět, ale hrát si společně s nimi," říká Tomáš Volkmer, výtvarník Divadla loutek Ostrava a zároveň režisér a jeden z autorů inscenace Bato a Lato, která je určena dětem od půl roku do dvou a půl let. "Spíše než o hře nebo inscenaci bychom ale měli hovořit o instalaci. Jde o první setkání dětí s divadlem, jejich objevování scénického prostoru, hudby, scénografie a loutek," dodal.

Mohou zkoumat i ochutnávat

Bato a Lato je postaveno na jedinečné divadelní atmosféře, se kterou se děti mohou seznamovat adekvátně ke svému věku. Představení rozvíjí jejich pozornost, soustředění, jemnou i hrubou motoriku a myšlení. Také u nich podporuje zvědavost, kreativitu a hravost. "Zveme batolata do světa barev, tvarů, melodií, zvuků a doteků, ve kterém je dovoleno skoro vše: dívat se, divit se, poslouchat, výskat, smát se, sedět, lézt, zkoumat i ochutnávat," říká Volkmer, který s tímto nápadem přišel společně se svou manželkou Hankou. I ona je součástí představení, do kterého se někdy zapojí i jejich dvouletá dcera Eliška.

Děti v hravém světě provázejí dvě loutky – chlapec Bato a dívka Lato. Charakter a temperament jim dávají herci a jejich velikost je úměrná dětem tak, aby si navzájem mohly být partnery. Ovšem hrát pro batolecí publikum, to není jen tak. "Řekněme, že nejnáročnější a nejdůležitější je se zkoncentrovat, naladit a zpřítomnit. Být tak jako děti, tady a teď. Pak už není problém vzájemně se vtahovat do toho, co se děje," vysvětluje Volkmer.

Někdy pomalejší, jindy expresivnější

Každé dítě je přitom jiné. Některé jsou ostýchavější, drží se více svých rodičů a osmělí se třeba postupně, nebo když už ostatní děti začnou postupně odcházet. Jiné zase odvážně začnou prozkoumávat prostor ještě dříve, než to všechno začne.

Každé dítě a rodič s sebou přinášejí specifickou energii. "A tak pokaždé vzniká jiná dynamika a atmosféra setkání. Tu se snažíme v úvodu načíst a pracovat pak s ní. Někdy je Bato a Lato tišší, pomalejší, jindy expresivnější," dodal režisér inscenace.

Loutky Bato a Lato si rychle získaly přízeň diváků a jejich představení je pokaždé už dlouho dopředu vyprodané. "Kapacita každého společného sdílení je ale omezená - deset dětí, deset rodičů," říká Volkmer.

Na začátku však nikdo nevěděl, jaký bude zájem o toto vystoupení, do něhož se kromě dětí zapojují i mámy a tátové. "Proto jsme už během přípravy zvali své přátele, kteří v té době měli děti v daném věku, na zkoušky. Ověřovali jsme si své záměry a zároveň zjišťovali potenciální zájem u takto specifické skupiny," vzpomíná jeden z autorů. Nápad se však osvědčil a vyvolal řetězovou reakci. "Maminky, které jsou doma se svými batolaty, totiž tvoří neorganizovanou, spontánní, leč dokonalou informační síť," usmívá se Volkmer.