Křesla ve sněmovně jsou rozdána. Hnutí ANO se 72 poslanci zůstává nejsilnější stranou. Jasná většina (108 křesel ze 200) však připadla dvěma koalicím, které kandidovaly proti Babišovi – Spolu tvořenému ODS, lidovci a TOP 09 a koalici Pirátů se Starosty. Kromě toho Petr Fiala dokázal mobilizovat voliče a získat pro Spolu první místo na cílové pásce.

Obě seskupení začínají jednat o příští vládě. A dá se očekávat, že za několik týdnů ji budou mít pohromadě. Jistě, domluvit kompromis mezi pěti stranami není snadná záležitost. Tím spíš, že mezi občanskými demokraty a Piráty v minulých letech létaly jiskry.

Jenže Piráti se dostali do sněmovny jen čtyři a strany mají silný motiv k tomu, aby se dohodly: odstavit Babiše. A kdyby se otřesení bukanýři přece jen cukali, i bez nich by měl protibabišovský blok většinu.

Zeman táhne Babišem

Nahlíženo ústavními zvyklostmi by měl prezident v parlamentní demokracii jmenovat premiérem toho, kdo je schopen složit vládu, která ve sněmovně dosáhne na většinu a získá důvěru. Důvod je nasnadě: Vláda je odpovědná sněmovně ne prezidentovi.

Jenže na Hradě (přesněji v Lánech) dřepí prezident, který ústavní zvyklosti pokládá za „idiotský“ pojem a koalice za „podvod na voličích.“

Dá se proto očekávat, že bude dál podporovat svého chráněnce Babiše. Zopakuje, že „výhra ve volbách se měří počtem získaných mandátů pro politickou stranu, nikoli pro koalici“ a pověří ho, aby sestavil novou vládu. Potom ho dokonce může jmenovat premiérem.

Právě to udělal po volbách před čtyřmi lety - a hned dvakrát, když napoprvé menšinová vláda nedostala důvěru. Jenže tehdy měl Babiš šanci získat na svou stranu sociální demokraty a komunisty, což se mu také s prezidentovou pomocí na druhý pokus podařilo.

Tentokrát je situace jiná. Úkol sestavit vládu, která má šanci na důvěru, bude pro Babiše pokusem o kvadraturu kruhu. Úloha sestrojit ke kruhu čtverec o stejném obsahu, pomocí pravítka a kružítka, řešení nemá. A řešení pro Babiše nebude mít ani úloha rozlomit Spolu a přetáhnout na svou stranu občanské demokraty a lidovce.

S jarmarkem Tomia Okamury dohromady většinu nedá. A komunisté, sociální demokraté i policajti ve výslužbě sdružení v Přísaze zůstali před dveřmi sněmovny. Není, kde brát.

Sveřepý hráč

Tím je Miloš Zeman. Dokáže prosadit i taková řešení, která jsou za hranou „ústavních zvyklostí“.

V roce 2013 nejmenoval premiérkou Miroslavu Němcovou z ODS, byť měla pro chystanou vládu většinu. Místo toho vyslal do Strakovky Jiřího Rusnoka, jehož úřednický kabinet nemohl na důvěru sněmovny pomýšlet. A bez důvěry ho nechal vládnout sedm měsíců – až do předčasných voleb.

Teď je však situace odlišná. Je krátce po volbách a poměr křesel ve sněmovně je jasně na straně koalic. Bude snad prezident přerozdělovat karty, které stranám rozdali voliči?

Teoreticky by trucovitý Zeman mohl držet Babiše bez důvěry ve Strakově akademii až do konce svého prezidentství v březnu 2023. Ústava mu žádné termíny neurčila, protože předpokládá, že prezident se chová odpovědně. Jenže sotva by mu to prošlo. Poslanci a senátoři by za několik měsíců ztratili s Zemanem trpělivost.

Pat a Mat by si s tím poradili

Nynější opozice nemá třípětinovou většinu ve sněmovně, aby podala na prezidenta žalobu ústavnímu soudu. Může ho ale odstavit snazším způsobem – prohlásit ho za neschopného zastávat funkci.

K tomu stačí prostá většina v obou komorách, kterou opozice má. A pokud se prezident nebude ukazovat na veřejnosti a nepřesvědčí, že jednání vede osobně, že za něj nerozhodují šedé eminence – kancléř Vratislav Mynář nebo poradce Martin Nejedlý, pak se takový postup dá obhájit.

Pravda, prezident by se mohl odvolat k Ústavnímu soudu. Mezitím by se však nově zvolený předseda sněmovny, na kterého by přešly prezidentské pravomoci související se jmenováním vlády, postaral novou vládu.

To je však krajní řešení…

Dá se doufat, že politické instinkty Miloše Zemana aspoň částečně fungují a prezident pochopí, že jeho tandem s Babišem končí. A pochopit by to měl i Babiš a žádné pověření nepřijímat, i když o sobě říká, že je “zarputilé hovado“.