Stopy po výbuších jsou v Horlivce vidět na každém kroku, na budovách ale i třeba na dětských hřištích. Tam si ale děti už nehrají, většina rodin s nimi už opustila město.

Město sice není zcela rozstřílené, ale rány odnášejí zejména malé domky na okrajích, které se po zásahu hned zřítí. "Většina obchodů je zavřených, už tu nejsou ani kavárny nebo restaurace. Když lidé potřebují z nějakého důvodu jít ven, pohybují se co nejrychleji. Zdrží se jen při čekání na autobus," popisuje Roesch.

Chirurg Michael Roesch přijel do Horlivky před několika dny | zdroj: Lékaři bez hranic

Ke spěchu mají důvod, většina obětí je zasažena po cestě na nákup nebo právě při čekání na autobus. "Lidé jdou jen nakoupit a o hodinu později už nemají nohy. Jsem chirurg, ale v životě jsem neviděl tolik lidí s amputovanými končetinami. Místní chirurgové dělají jednu nebo dvě amputace denně, přestože nikdy předtím se s válečnou chirurgií nesetkali," chválí profesionalitu místních lékařů.

Nemocnice jsou přeplněné, vázne zásobování, docházejí léky, ale i běžná voda. "Před třemi dny jsme ale museli přestat s chirurgickými zákroky. V nemocnici neteče voda, není tedy možné provádět sterilizaci. Raněné jen stabilizujeme a operujeme jen ty nejkritičtější případy," vypráví chirurg. Operační sál se kvůli bombardování musel přesunout ze šestého patra do přízemí.

Ve městě Roesch navštívil tři funkční nemocnice. Zbytek zdravotnických zařízení je zavřený – kvůli vybombardování, ale i kvůli tomu, že zdravotnický personál opustil město.

Zbytek zdravotníků, kteří zůstávají a pečují o raněné, nedostal už sedm měsíců plat. A nouze je nutí pracovat ve stále komplikovanějších podmínkách. "Už nemají chirurgická šití, používají pro zákroky rybářské nitě. Mnoho léků došlo, žádají nás o inzulín, antibiotika, dezinfekci pro ošetření zranění," popisuje chirurg z Lékařů bez hranic s tím, že u místních lékařů obdivuje odvahu a stoický klid, se kterým se snaží vypořádat se současnou situací, přestože se "cítí opuštěni celým světem".