"Když před sebou máte milion lidí, musíte být při každém útoku velmi opatrný. Klíčové budou dobré zpravodajské informace, což operaci zpomaluje," citoval britský deník The Guardian svůj zdroj z irácké armády.

V těchto slovech je vidět asi největší rozdíl mezi oběma bitevními poli a válečnými strategiemi. Na Aleppo dopadají kobercové nálety, barelové bomby a nechybí ani chemické zbraně bez ohledu na to, kolik civilistů během útoků zemře.

Halab se tak z jednoho z nejbohatších syrských měst změnil v trosky, ve kterých civilisté doplácejí nejen na okupaci džihádisty z Islámského státu, ale i na přítomnost povstaleckých skupin. Se zapojením ruské armády se situace ještě vyostřila, bombardování zintenzivnilo a na civilisty ani nemocnice se příliš ohled nebere.

Zlomení odporu za cenu zničení města

Podle údajů Organizace syrských ochránců lidských práv (SOHR) zemřelo jen od září, kdy byly boje o východní Aleppo naplno obnoveny, téměř 500 civilistů, z toho 80 dětí.  

Z města jsou trosky a to nejhorší má zřejmě ještě před sebou – podle NATO Rusko své jednotky posiluje a v nejbližších dvou týdnech začne závěrečná bitva o Halab.

"Jde o největší nasazení od konce studené války, přesunují celou Severní flotilu a většinu Baltské flotily. Nebude to přátelská zastávka v přístavu. Za čtrnáct dní budeme svědky vystupňovaných útoků na Aleppo," citovala agentura Reuters nejmenovaného diplomata NATO.

Podle komentátorky deníku The Guardian Rusko v Aleppu používá stejnou strategii jako v čečenském Grozném během zimy na přelomu roků 1999 a 2000. Tedy zlomení odporu tím, že město i jeho okolí srovná se zemí.

Vládě prezidenta Bašára Asada, která jako teroristy vnímá prakticky všechny své odpůrce, nejen skutečné džihádisty, jde v Aleppu o vše. Pokud se jí nepodaří město dobýt a udržet nad ním kontrolu, mohlo by to podle pozorovatelů znamenat také postupný konec Asada, což vládce ani Rusku nehodlají riskovat. A naopak, pokud město dobude, má šanci, že zlomí odpor v celé zemi.

Příliš mnoho sunnitských obětí by byl problém

Naproti tomu v iráckém Mosulu je situace zcela odlišná. Předpokládá se, že v původně dvoumilionovém městě nyní stále žije zhruba půl milionu až milion obyvatel a odhaduje se, že se v něm nachází až šest tisíc bojovníků Islámského státu.

Irácká vláda ale musí v následující bitvě našlapovat po špičkách. Nemůže si dovolit velké civilní ztráty, protože jinak by – i přes případné poražení Islámského státu – zemi hrozily sektářské boje.

Šíitská vláda musí nyní menšinovým sunnitům ukázat, že jim na nich záleží a situace, kdy její armáda před dvěma lety město džihádistům předla de facto bez boje, se už nebude opakovat. Ve chvíli, kdy by zbytečně zemřelo příliš mnoho sunnitských civilistů, oslabilo by to její pozici.

"Bitva o Mosul bude vyžadovat jak vojenský, tak politický plán. Bez politické dohody o tom, kdo se boje zúčastní, jakou roli bude která strana hrát a – co je nejdůležitější – co bude s Mosulem po porážce Islámského státu, je risk, že jakákoli vojenská strategie přinese politické sváry," varuje na severu Huffington Post vojenský historik Joseph V. Micallef.

Křehká vojenská strategie - kdo kde smí bojovat

Všechny strany jsou si problému vědomy, i proto přípravy zabraly měsíce. Boje se nyní zúčastní irácké bezpečnostní síly a kurdští pešmergové. Ti zatím oznámili, že dobyli vesnice v okolí města a dál zatím postupovat nebudou. Jejich cílem je obklíčit město, aby byl IS odříznutý od zásobovacích tras.

Řeší se také, co se šíitskými milicemi zvanými lidové mobilizační síly (PMF). Zúčastnily se bojů proti radikálům z IS také v jiných iráckých městech a byly obviněny z toho, že situaci využívají k vyřizování účtů se sunnity. Připisují se jim vraždy a únosy stovek lidí.

To irácká vláda samozřejmě v případě ostře sledované bitvy nechce dopustit. Na druhou stranu milice šíitů jsou považované za výkonné bojovníky, což vláda stále opakující, že bitvu vede Irák a nejde o zahraniční invazi (byť pomáhají i západní spojenci), bude potřebovat. Vláda tak s nimi nepočítá přímo pro Mosul, ale chce je nasadit alespoň k osvobozování menších měst v jeho okolí, kde už není sunnitská menšina tak početná.

Křehký bojový scénář tak zatím narušuje jen Turecko, které se chce do bojů zapojit za každou cenu, a to v rámci mezinárodní koalice vedené Spojenými státy. Ankara také chce, aby se do osvobozování zapojily zhruba tři tisíce iráckých sunnitů, které vycvičilo na své základně, což Bagdád odmítá.

Je po dobytí šance na klid zbraní?

Samostatnou otázkou je, bez ohledu na to, jak dlouho budou boje trvat, co přesně bude s civilisty. Islámský stát vyhrožuje, že zastřelí každého, kdo se pokusí o útěk. Kdo přežije a brány vybudované pevnosti, v němž před dvěma lety islamisté vyhlásili chalífát, opustí, riskuje přechod přes zaminované okolí města.

Obě možná nejvýznamnější bitvy války s Islámským státem se tak potáhnou týdny nebo spíš měsíce. Nemohou však být víc rozdílnější. Zatímco v Aleppu zřejmě na konci zavládne klid za cenu tisíců mrtvých civilistů, v Mosulu možná civilní ztráty nebudou tak velké, ale klid se v něm ani po osvobození příliš očekávat nedá.

"Až bude Islámský stát zatlačen zpět, bude základní politickou otázkou v následující fázi konfliktu politický osud Kurdů v Sýrii a Iráku. Pokud ta se nevyřeší, můžeme být svědky nového kola bojů mezi syrskými Kurdy a Ankarou a iráckými Kurdy a Bagdádem," varuje magazín Foreign Policy.