Čtení aktivuje takzvanou default network, která vyvolává myšlenky typické pro mozek v klidu. Avšak podle toho, co dotyčná osoba čte, se aktivují pouze části této sítě: například četba úryvků, kde jsou popisovány osoby a myšlenky, aktivuje střední prefrontální mozkovou kůru, zatímco úryvky s více fyzikálním obsahem aktivují spánkový lalok.

"Prefrontální mozková kůra je tou částí mozku, která se během evoluce vyvinula u člověka více než u jiných živočichů," vysvětluje psychiatr Pietro Pietrini, ředitel vysoké školy IMT v italské Lucce.

"Není tedy nijak překvapivé, že je místem vyšších poznávacích funkcí, jako je schopnost abstraktního myšlení, schopnost uvažovat směrem do budoucnosti, tázat se na příčiny dění, schopnosti rozhodovat a rozlišovat zlo od dobra. Spánkový lalok obsahuje struktury důležité pro paměť a pro vnímání a zpracovávání emotivního obsahu stimulu," dodává.

Zapojení těchto oblastí v průběhu čtení je neurobiologickým substrátem vlivu vyprávění na duši: jde o zvýšení schopnosti chápat sociální vazby a vciťování se do myšlenek, pocitů a reakcí druhých, tedy empatie.

Dobrá kniha je klíčem pro pochopení lidské mysli a emocí. To je možné proto, že lidi mají vrozenou schopnost přikládat smysl chování jiných lidí, a tedy i postavám z nějakého příběhu.

"Četba fiktivního příběhu je spojována se zvýšením schopnosti empatie, ale pouze tehdy, když čtenář výrazně prožívá duševní hnutí postav a události příběhu," uvádí Diana Tamirová z Princetonské univerzity.

Arthur Jacobs ze Svobodné univerzity Berlín vysvětluje, jak zvláště poezie může mít tak silný emotivní vliv, že vyvolává zjevné fyziologické reakce, například vznik takzvané husí kůže.

Čím je člověk starší, tím více by potřeboval "masírovat" mozek dobrou četbou. Dělá to tak Richard Smith, bývalý ředitel British Medical Journal, jemuž je dnes třiašedesát let a píše vysoce sledový blog, jehož poslední část je věnovaná příznivému vlivu čtení.

"Kromě mých přátel je pro mě nejdůležitější číst, psát, poslouchat hudbu, dívat se na umění," vysvětluje. A cituje studii publikovanou na stránkách Journal of Gerontology, která potvrdila, že ten, kdo si každý den čte, žije déle než ten, kdo tak nečiní. Podle této studie to kupodivu platí jen pro muže, nikoli pro ženy, ačkoli žen zvyklých si denně číst bylo při této studii více než mužů.

A jak nedávno psal deník Corriere della Sera, italští čtenáři jsou šťastnější než ti, kdo si nečtou. Annachiara Sacchiová vytvořila jakýsi index štěstí, který měřila pomocí různých metod. Ten především ukázal, že ten, kdo má rád literaturu, prožívá pozitivní emoce častěji než ten, kdo o knihy nestojí.