Bývalý egyptský prezident Husní Mubarak byl po letech věznění v pátek definitivně propuštěn na svobodu. Není ovšem jediným autokratickým vládcem na Blízkém východě zasaženým revoltami takzvaného arabského jara, které se v regionu rozšířilo v roce 2011. 

Tunisko: Zin Abidín bin Alí

Mladý tuniský pouliční prodavač zeleniny Muhammad Buazízí se 10. prosince 2010 upálil, a bezděčně tak spustil bezprecedentní protestní vlnu, která se přelila do celého arabského světa.

Mladíkova smrt vyvolala protesty po celé této severoafrické zemi, po nichž zůstalo 300 mrtvých a tisíce zraněných. Do měsíce byl tuniský autokratický vládce Zin Abidín bin Alí donucen po 23 letech u moci rezignovat a uprchl do Saúdské Arábie. Později ho tuniský soud v nepřítomnosti odsoudil za korupci a další zločiny.

Bin Alího pád inspiroval protesty v celém arabském světě, které dostaly název arabské jaro.

Egypt: Husní Mubarak

Po 30 letech vlády zasažené korupcí a ekonomickou nespravedlností za podpory obávaného bezpečnostního aparátu, který prezidenta udržoval u moci, propukly v Káhiře v lednu 2011 protesty proti Mubarakovi. Po 18 dnech strhujících masových protestů na symbolickém káhirském náměstí Tahrír, které na sebe upoutaly mezinárodní pozornost i jako dějiště násilných střetů s bezpečnostními silami, byl Mubarak nucen odstoupit.

Následně byl uznám vinným ze zpronevěry finančních fondů a stál před soudem v řadě korupčních kauz. Obžalován byl také jako iniciátor střelby do demonstrantů při protestech, které vedly k jeho svržení.

Po procesech, které se vlekly několik let, egyptský nejvyšší odvolací soud letos začátkem března Mubaraka definitivně pravomocně zprostil obvinění z podílu na vraždách stovek demonstrantů během povstání v roce 2011. Tento týden v pátek exprezident opustil domácí vězení ve vojenské nemocnici, kde strávil velkou část svého pobytu za mřížemi, a vrátil se do svého domova v jedné z nejbohatších čtvrtí Káhiry.

Libye: Muammar Kaddáfí

Povstání proti Kaddáfímu v Libyi propuklo v únoru 2011 jako součást nepokojů šířících se po celém Blízkém východě. Protesty, které započaly ve městě Benghází, nabyly násilné podoby, když vládní jednotky zahájily střelbu do demonstrantů a 14 jich zabily. Protesty pak eskalovaly do totálního ozbrojeného povstání.

Kaddáfí, který vládl Libyi po čtyři desetiletí, strávil poslední týdny svého života přemísťováním z jednoho úkrytu do druhého ve svém rodném městě Syrta. Nakonec ho povstalečtí bojovníci 20. října 2011 objevili v odvodňovacím kanále a zabili.

Kaddáfího tělo | zdroj: Profimedia

Více než pět let poté je Libye stále zmítána chaosem, rozpolcena mezi rivalizující parlamenty a vlády na východě a západě země, z nichž každá je podporována svými skupinami milicí, kmenů a politických frakcí.

Jemen: Alí Abdalláh Sálih

Jemenský prezident odolával bezmála rok masovým protestům proti své 33 let trvající vládě, které propukly v roce 2011. U moci se udržel dokonce i poté, co při útoku na palácový komplex v červnu utrpěl popáleniny na velké části těla. Operován byl v saúdskoarabském Rijádu, hned v září se ale vrátil do vlasti.

Nakonec Sálih v listopadu podepsal v Saúdské Arábii dohodu s opozicí o předání moci, kterou vypracovaly arabské státy Perského zálivu. Na jejím základě předal moc svému zástupci, viceprezidentovi Abdar Rabbúovi Mansúrovi Hádímu. I přesto, že odstoupil, Sálih v Jemenu zůstal.

Situaci v této nejchudší zemi světa pak ještě zhoršila občanská válka, když šíitští povstalci z kmene Húsíů obsadili většinu severu země a hlavní město Saná. Sálih se spojil s rebely v boji proti koalici arabských států podporujících prezidenta Hádího.

Tento konflikt prohloubil chaos v Jemenu a umožnil jemenské Al-Káidě, považované za nejmilitantnější odnož této teroristické organizace, obsadit rozsáhlé části území i celá města.

Sýrie: Bašár Asad

Syrský vládce Asad se stále drží u moci, navzdory krveprolévání a občanské válce, která stála bezmála 400 tisíc lidských životů a vyhnala z domovů polovinu předválečné populace 23 milionů Syřanů.

Syrská revolta začala v březnu 2011 převážně pokojnými protivládními protesty, které ale režimní síly násilně potlačily. To přimělo mnoho Asadových oponentů, k nimž se připojili armádní zběhové, chopit se zbraní proti vládě. Země se záhy propadla do občanské války, která zanechala většinu území v ruinách, ovládaných stovkami bojových frakcí a velitelů.

Syrská krize umožnila také vzestup organizace Islámský stát, která se v roce 2014 bleskově zmocnila nadvlády nad třetinou Iráku i Sýrie.

Bahrajn: šajch Hamad bin Ísá Chalífa

Protesty v Bahrajnu, který je pevným spojencem USA a domovem americké 5. flotily, propukly pár dnů poté, co Egypťané svrhli Mubaraka. Bahrajnská šíitská většina, jediná v sunnitských arabských státech Perského zálivu, se dožadovala větší rovnosti a zastoupení ve vládě a veřejném sektoru. Sunnita šajch Hamad si udržel své postavení, často ale cestou tvrdých zákroků. Desítky lidí byly zabity a stovky zraněny při protestech, které v březnu 2011 přijely šajchu Hamadovi pomoci potlačit saúdskoarabské tanky.

Tvrdé represe proti odpůrcům a kritikům vlády pokračují v Bahrajnu dodnes. Aktivisté jsou vypovídáni ze země nebo vězněni, hlavní šíitská opoziční skupina byla rozpuštěna.