Jordánský pár měl za sebou čtyři potraty a o další dvě děti přišel, když zemřely na vzácnou genetickou poruchu, takzvaný Leighův syndrom, který postihuje centrální nervový systém. Nositelkou mutace je jejich matka, respektive její buněčné mitochondrie. Šance, že by se ji podařilo donosit a porodit zdravé dítě, byla minimální.

Než se sešli s Johnem Čangem z newyorského reprodukčního centra New Hope Fertility Center. Čang roky pracoval na způsobu, jak se vyhnout mitochondriální poruše takzvanou technikou "tří rodičů".

První zemí, která ji legislativně povolila, je Velké Británie, kde ji ale zatím ještě lékaři v praxi nepoužili. Až nyní Čangův tým, který musel oplodnění provést na klinice v Mexiku, které ho legislativně nijak neřeší.

Ve zbytku lékařsky vyspělých států je technika označena za příliš kontroverzní a je většinou zakázaná. Technika totiž stojí na tom, že do oplodňování se zapojí ještě třetí osoba – dárkyně vajíčka. Z něj se vyjme jádro, které se nahradí matčiným a oplodní se spermiemi otce.

V darovaném vajíčku zůstanou zdravé mitochondrie a embryo se tak může normálně vyvíjet a narodí se zdravé dítě. Mitochondrie nesou jen naprosto minimální zlomek genetických informací a podle genetiků smíchání genů nehrozí.

Zatímco eticky je celý proces kvůli vstupu třetího DNA velmi sporný, lékaři jsou výsledkem vesměs nadšeni. "Je to skvělá zpráva! Je to revoluční krok," reagoval genetický embryolog Dusko Ilic z londýnské King’s College.

Jako výměna baterek

Podle primáře centra asistované reprodukce ISCARE Jaroslava Hulverta je myšlenka na výměnu mitochondrií v ženských vajíčkách starší. "V laboratořích se tak snažili omladit vejce. Vajíčka s věkem ženy stárnou a zhoršují se. Tento proces do určité míry probíhá v mitochondriích. V laboratořích tak docházelo k výměně cytoplazmy, která je obsahuje. Kvůli etice a výsledkům se od výzkumu ale ustoupilo," uvádí.

Vědci výměnu mitochondrií přirovnávají zjednodušeně k výměně baterií – ta taky nezpůsobí, že věc změní své vlastnosti. Jen dostane nový "život". "Když dostanete transfúzi krve, také dostanete cizí krev. Nenecháte si ji ale udělat je tak, ale ve chvíli, kdy vám to může jednoznačně pomoci," říká Hulvert.

A pokud by skutečně k poškození došlo, příroda v naprosté většině případů funguje na principu všechno, nebo nic. I proto předchozí experimenty, které zkoušely různé vědecké týmy, ztroskotaly. Těhotenství skončila potratem, případně narozené dítě zemřelo krátce po porodu.

Také v případě jordánského páru se vyvíjelo správně jen jedno z pěti embryí. Ani při klasickém umělém oplodnění ale není úspěšnost stoprocentní.  

Metoda, která pomůže? O tom přeci medicína je

Etická otázka je tak mnohem silnější než medicínská: Má žena právo na dítě za každou cenu? "Pokud s tím ti dva souhlasí, pokud souhlasí společnost a pokud je to léčebná metoda, kterou se vyřeší nějaký problém, tak proč ne?" soudí Hulvert.

Ostatně mnoho lékařských metod bylo dříve považovaných za kontroverzní, včetně umělého oplodnění, natož cizím embryem.

Podle Hulverta je hlavní, aby měla novinka skutečný medicínský přínos a ne, aby si jen genetičtí inženýři zkoušeli, co zvládnou. "Pokud ta žena otěhotní a bude mít zdravé dítě, které má sice jiné mitochondriální DNA, ale jinak je její, tak je to přece úžasné. Tohle je smysl medicíny," říká.