Potíž je v tom, že ať se NATO rozhodne jakkoli, nebude to dobré rozhodnutí. To si činitelé aliance velmi dobře uvědomují, a proto ani na čtvrteční videokonferenci ministrů obrany třiceti členských zemí konečné slovo nepadlo. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg ale už před jednáním prohlásil, že Severoatlantická aliance se stáhne z Afghánistánu, až nastane pravý čas.

Do května už NATO odejít nestihne

Loňská únorová dohoda z Dauhá, kterou uzavřely USA s islamistickým Tálibánem, počítá s tím, že Spojené státy do letošního května stáhnou z Afghánistánu všechny vojáky, a v takovém případě by zemi opustili i vojáci dalších zemí NATO. Výměnou za to se Tálibán zavázal, že nedovolí svým členům a ani žádným jiným organizacím využívat afghánské území k útokům na USA a jejich spojence.

V Afghánistánu je nyní necelých 10 000 aliančních vojáků, z toho čtvrtina Američanů. Slouží tu i čeští vojáci, od letošního roku jich tam může být až 205. Loni česká armáda ukončila ostrahu spojenecké základny Bagrám.

Nová americká administrativa Joea Bidena se ještě nerozhodla a čelí výzvám, aby stažení vojáků odložila alespoň o půl roku. Tálibán navíc od září vede mírová jednání s vládou v Kábulu. Odchod jednotek by beztak drhnoucí rozhovory v této situaci ještě více zkomplikoval, protože by Tálibánu odpadl tlak na to, aby je dovedl do úspěšného konce.

A pokud alianční jednotky v Afghánistánu zůstanou, čeká je obzvlášť nebezpečná mise, protože Tálibán v takovém případě pohrozil „velkou válkou“ proti NATO. Afghánské bezpečnostní složky bez podpory NATO kromě toho stále ještě nemají na to, aby odvrátily další destabilizaci země, a hrozí nebezpečí, že spousta jejich příslušníků přejde na stranu Tálibánu. Přítomnost aliančních vojáků má navíc symbolický význam a po jejich stažení by z obavy o svou bezpečnost zemi nepochybně opustily i mezinárodní humanitární organizace. Kdyby se Tálibán násilím chopil moci, bylo by dvacetileté působení NATO v Afghánistánu a tisíce obětí zbytečné.

I když by se mohlo zdát, že dohoda je dohoda a měla by se dodržet, poukázal Stoltenberg na to, že islamisté podmínky z ní vyplývající také nedodržují: dostatečně neomezili útoky a nepřerušili vazby na mezinárodní teroristické skupiny, jako je například Al-Káida.

Třebaže NATO konečné rozhodnutí odložilo, je už nyní jasné, že alianční vojáci zůstanou v Afghánistánu i po 1. květnu, protože stažení vojsk by zabralo nejméně dva měsíce.

Co bude dál, se zatím neví. Řešením by bylo pokusit se vyjednat posunutí termínu odchodu jednotek a spojit jej s dalšími ústupky, jako je například postupné omezení vojenského kontingentu za splnění určitých podmínek – například poté, co Tálibán uzavře příměří či dohodu s afghánskou vládou.

Radikálové v amerických džípech

Tálibán v Afghánistánu vládl v letech 1996 až 2001. V říjnu 2001 zahájily USA a Británie v rámci protiteroristické operace Trvalá svoboda útok na afghánský režim. Šlo o reakci na zářijové teroristické útoky na New York a Washington spáchané Al-Káidou, která měla základnu právě v Afghánistánu.

Vláda Tálibánu byla v listopadu 2001 svržena, v roce 2003 se ale pozornost USA zaměřila na válku v Iráku a v Afghánistánu se dostaly k moci síly, které o demokracii rozhodně nestály. Eskaloval rovněž mocenský boj mezi jednotlivými etniky, především mezi Paštuny a Tádžiky. Výsledkem byl neefektivní stát, netransparentní volby a frustrace obyvatelstva, což připravilo živnou půdu pro opětovné posílení moci Tálibánu, zvlášť když se přítomnost zahraničních jednotek po roce 2010 výrazně snížila.

Výcvikem sice prošlo na 350 tisíc afghánských vojáků a policistů, jejich ztráty jsou ale obrovské: Teroristické útoky připraví každý měsíc na tři stovky z nich o život.

Dnes Tálibán podle odhadů ovládá 50 až 70 procent země. „Vydrželi tak dlouho především proto, že fungují na rodinných principech. Když jeden muž padne, pokračuje v boji jeho bratr,“ cituje německý FAZ analytika a experta na Afghánistán Thomase Ruttiga. Navzdory snahám arabských států zamezit přísunu peněz pro Tálibán, mají islamisté nadále dostatek sponzorů z oblasti Perského zálivu. Jako samozvaná vláda navíc zvedli daně, které platí někteří obchodníci dokonce i v oblastech kontrolovaných vládou. A zbraně má Tálibán prakticky zadarmo, vždy se mu daří jich dostatek ukořistit. Zahraniční jednotky jich koneckonců do země navezly hromadu, a tak v některých oblastech členové Tálibánu hlídkují v amerických džípech.