Yad Vashem, Světové centrum památky holokaustu v Jeruzalémě, oznámil dosažení mimořádného historického milníku: podařilo se mu shromáždit jména pěti milionů Židů ze šesti milionů zavražděných během holokaustu. Tento výsledek je vyústěním práce trvající déle než sedmdesát let. Už v padesátých letech začali přeživší, historici, archiváři a dobrovolníci systematicky zaznamenávat jednotlivé příběhy a uchovávat fragmenty informací, často od lidí, kteří sami přežili jen o vlásek. Jejich práce se postupně stávala závodem s časem – svědci událostí ubývali, paměť bledla a dokumentů bylo třeba zachytit dříve, než se rozpadnou, ztratí nebo stanou nečitelnými.

Dnes, kdy většina přeživších dosahuje věku osmdesáti a devadesáti let, získává úsilí Yad Vashem nový rozměr naléhavosti. Odhaduje se, že zhruba jeden milion židovských obětí stále nemá dohledatelná jména a že mnohá zůstanou beze stopy navždy. Přesto se badatelé nevzdávají. Nové technologie, zejména umělá inteligence a strojové učení, otevřely možnost analyzovat stovky milionů archivních dokumentů, které dříve nebylo možné ručně projít – například staré seznamy deportovaných, matriky, vězeňské kartotéky, dopisy a svědecké výpovědi uložené v různých archivech po celém světě. Díky těmto nástrojům lze nyní dohledávat varianty jmen, spojovat nesouvisející záznamy a odhalovat nečekané souvislosti. Odborníci odhadují, že by se díky tomu mohlo v budoucnu podařit získat ještě přibližně dalších 250 000 jmen.

Centrální databáze jmen obětí šoa (hebrejské označení pro holokaust), kterou Yad Vashem spravuje a neustále aktualizuje, je dostupná online v šesti jazycích a stala se jedním z nejvýznamnějších světových zdrojů o holokaustu. Neobsahuje pouze samotná jména, ale také tzv. osobní spisy, vytvořené na základě stovek tisíc archivních zdrojů, které dokládají životní příběhy obětí před válkou i okolnosti jejich smrti. Pro mnoho lidí se databáze stala místem, kde po desetiletích nejistoty poprvé nalezli informace o zmizelých příbuzných. Mnohé rodiny díky ní dokázaly pochopit životní osudy svých předků, znovu navázat styky s dosud neznámými příbuznými nebo poprvé důstojně uctít památku těch, kteří byli dlouho pouze bezejmennými obětmi dějin.

zdroj: Profimedia.cz

Předseda Yad Vashem Dani Dayan zdůrazňuje, že identifikace pěti milionů jmen je nejen velkým úspěchem, ale také připomínkou stále nesplněného závazku. Za každým jménem stojí konkrétní člověk – někdo, kdo měl svůj domov, své sny, své vztahy, kdo věřil v budoucnost, ale jejího naplnění se nedožil. Dayan připomíná, že osud každého dítěte, které nikdy nedostalo šanci vyrůst, každého rodiče, který se nikdy nevrátil domů, i každého hlasu, který navždy umlkl, je mravní výzvou současnosti: není možné dopustit, aby někdo zůstal v anonymitě, kterou nacisté zamýšleli jako poslední formu vymazání.

Celosvětová kampaň za záchranu paměti

Obnova jmen obětí holokaustu je celosvětová iniciativa, která zahrnuje nepřeberné množství institucí, archivů i jednotlivců. Yad Vashem spolupracuje s židovskými komunitami po celém světě, od Severní a Jižní Ameriky přes Evropu až po Austrálii. Do pátrání se zapojují genealogické společnosti, univerzity, historické ústavy a specializované instituce zaměřené na studium židovské diaspory. Společným cílem je nalézt každý dostupný záznam, každý útržek papíru, každou fotografii či úřední dokument, který může přispět k identifikaci další oběti.

Jedním z nejdůležitějších zdrojů jsou stále Listy svědectví – jednostránkové formuláře, které přeživší, příbuzní, známí i sousedé vyplňovali po válce, aby uchovali památku konkrétních lidí. Tyto listy často obsahují nejen jméno, ale i životopisné údaje, vzpomínky, popisy rodinných vztahů či poslední známé informace o oběti. Dosud bylo zaznamenáno přibližně 2,8 milionu jmen ve více než dvaceti jazycích. A stále přicházejí nové – často od potomků těch, kteří o válce nikdy nedokázali mluvit. Sbírka byla v roce 2013 zapsána do prestižního registru UNESCO Paměť světa.

Další zásadní roli hrají historická dokumentace a úřední záznamy. Patří mezi ně osobní deníky, korespondence, policejní a vězeňské protokoly, seznamy transportů, dokumenty o konfiskaci majetku, soudní spisy z poválečných procesů s nacistickými zločinci a kolaboranty a mnoho dalších materiálů. Badatelé navíc podnikli i méně tradiční kroky – například procházeli židovské hřbitovy v Evropě, dokumentovali nápisy na náhrobcích, zaznamenávali pamětní desky v synagogách a používali digitální snímkování starých matrik, které byly do té doby prakticky nepřístupné.

Doktor Alexander Avram, který vede Síň jmen a Centrální databázi obětí šoa (hebrejské označení pro holokaust) již 37 let, označuje Listy svědectví za symbolické náhrobky. Většina obětí byla zavražděna tak, že nezůstaly žádné hroby, žádné stopy, žádné místo, kde by se příbuzní mohli zastavit a uctít jejich památku. Právě proto se práce Yad Vashem stává klíčovým pilířem paměti – nahrazuje to, co bylo nacistickým záměrem zničeno. Každá identifikace znamená návrat identity, návrat do historie a současně odmítnutí snahy vymazat existenci celého národa.

Odborníci upozorňují, že tento proces nebude nikdy úplný. Nikdy nebude možné dohledat všechna jména, která se ztratila v chaosu války, masového vraždění a systematického ničení dokumentů. Přesto je cílem identifikovat co největší počet obětí. Každé nalezené jméno představuje malé, ale zásadní vítězství nad zapomněním. A právě v tom spočívá trvalá hodnota celosvětové kampaně, která pokračuje i po sedmi desetiletích: jde o poslední možnost zachytit hlas minulosti dříve, než navždy umlkne.