Bone-Bone, skrytá v horách centrální Indonésie, se svými domky a mešitami podobá jiným malým vesnicím na souostroví. Ovšem s jednou výjimkou: ve jménu boje proti tabáku je tam všude zakázáno kouřit, ačkoliv Indonésané patří k největším kuřákům na světě.

"Děkujeme vám, že nekouříte, řekněte 'ne' cigaretě," stojí na panelu při vjezdu do vísky na ostrově Sulawesi. Bone-Bone se stala v Indonésii první obcí, která zcela zakázala kouření. "Kochejte se krásami krajiny a čerstvým vzduchem naší vesnice," stojí na jiném panelu.

Deset let od doby, co vstoupil v platnost tento v Indonésii neobvyklý zákaz, nenajdete mezi 800 obyvateli vesnice žádného kuřáka.

Zákaz platí i pro domácnosti

Změna však nenastala ze dne na den. V roce 2000 začala obec tím, že zakázala prodej cigaret. O tři roky později byl vydán zákaz kouření na veřejných místech a v roce 2006 byl naprostý zákaz kouření rozšířen i na domácnosti.

Pokud si případný kuřák přece jen doma zapálí, hrozí mu v případě udání sankce. Ty nejčastěji určuje starosta obce. Většinou jde o obecně prospěšné práce, jako je úklid mešity této velmi zbožné muslimské vesnice. Někteří provinilci byli dokonce nuceni se veřejně omluvit.

Někteří vesničané se od doby, co byli nuceni přestat kouřit, cítí lépe. Například kovář Amir, otec devíti dětí, kouřil 40 cigaret denně. Nyní si uvědomuje výhody života bez cigaret. "Ušetřím peníze a dokonce mohu platit školné za své děti," citovala jej agentura AFP.

Peníze na školné padly na cigarety

Starostu obce Muhammada Idrise vedly k zavedení zákazu kouření hlavně ekonomické důvody. Některé chudé rodiny nemohly posílat děti do školy, protože jejich otcové utratili příliš mnoho peněz za cigarety a navíc se i děti stávaly závislými na tabáku.

"Šel jsem na univerzitu s dalšími 13 studenty z vesnice, ale jen šest z nich získalo diplom. Ostatní nedostudovali, protože peníze na školné vydávali za cigarety," vysvětluje Idris.

Příklad Bone-Bone následoval tucet dalších vesnic, které vyhlásily na svém území zákaz kouření. To bylo možné díky decentralizaci, která následovala po pádu diktátora Suharta v roce 1998.

Kouří dvě třetiny mužů

Boj proti tabáku je ale v této zemi v jihovýchodní Asii se zhruba 250 miliony obyvatel, z nichž 30 procent dospělých kouří, okrajovým jevem. Podle expertů zde nemoci spojené s kouřením ročně usmrtí více než 200 tisíc lidí.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) v Indonésii kouří více než dvě třetiny mužů, což je nejvíce na světě. Ženy v této muslimské zemi kouří výrazně méně.

V Indonésii jsou cigarety levné, stojí v přepočtu méně než 27 Kč. Reklama na ně je všudypřítomná a kuřáci jsou málo informováni o nebezpečí, které kouření představuje pro jejich zdraví.

Indonésie je jedinou zemí jihovýchodní Asie, která neratifikovala konvenci WHO o boji proti kouření. Tabákový průmysl je tam velmi vlivný a lukrativní. Na ulicích jsou často vidět děti, jak kouří cigarety nazývané kretek s hřebíčkem, které jsou v zemi velmi populární.

Loni v srpnu indonéské ministerstvo průmyslu schválilo o 50 procent vyšší produkci cigaret na příští čtyři roky. Ministerstvo zdravotnictví vytyčilo program boje proti tabáku, ale jak přiznávají někteří činitelé, jeho aplikace, zejména pokud jde o omezení reklamy, je velmi pomalá.