Jedenadvacátého září 1915 vyrazil devětatřicetiletý právník Cecil Chubb na aukci v anglickém Salisbury. Traduje se, že jej manželka poslala, aby koupil židle (podle některých zdrojů závěsy) do jídelny, Chubb se ale místo toho stal za 6600 liber hrdým majitelem slavného Stonehenge.

To, co by dnes vypadalo jako terno, ale madam Mary Chubbovou nijak zvlášť neuchvátilo. Paninka natěšená na luxusní sesle musela smutně konstatovat, že na tuhle novou akvizici rozhodně hosty neposadí. Zarostlý pozemek s křídovou půdou, na níž se tyčilo několik šeredných starých obřích balvanů, se dokonce nehodil ani jako stavební parcela. Co s tím?

Když nevíte, co s tím, darujte to státu

Zvědavce přitom Stonehenge přitahoval už od dob Římanů. V soukromém vlastnictví byl někdy od roku 1540, kdy jej král Jindřich VIII. zabavil benediktinskému opatství. Jedna z nejslavnějších prehistorických památek na světě se dostala do aukce v rámci pozůstalosti po posledním majiteli siru Edmundu Antrobusovi. Jeho otec prý dokonce uvažoval o tom, že prodá Stonehenge Spojeným státům, a býval by mu v tom nemohl nikdo zabránit.

Z tohoto pohledu se proto zdá být skoro neuvěřitelné, že si před 108 lety na aukci v Palace Theatre v Salisbury jen málokdo lámal hlavu nad tím, zda byl Stonehenge postaven jako kosmický chrám orientovaný na východ slunce o letním slunovratu a na západ slunce o zimním slunovratu. Anebo zda ho postavili druidové jako obřadní místo či zda sloužil jako observatoř, pohřebiště, léčebna či místo pro setkávání lidí. Chladným nechávala Angličany i otázka, jak se sem kameny dostaly z asi tři sta kilometrů vzdáleného lomu bez pomoci kola.

Ignorantství dokládá fakt, že zájemce, který tehdy v aukci nabídl druhou nejvyšší cenu, plánoval prostor využít především jako pastvinu pro ovce. Chubb sám později přiznal, že původně neměl v úmyslu památku koupit. Nakonec prý ale usoudil, že novým majitelem by měl být někdo ze Salisbury, a tak se zdejší rodák rozhodl vysázet oněch 6600 liber, což v dnešních relacích odpovídá zhruba 22 milionům korun.

Ale co naplat, když se manželce dílo nelíbilo? A tak pan Chubb nakonec onu ‚hromadu kamení‘ daroval v říjnu 1918 britské vládě, která hned následující rok zahájila rozsáhlou rekonstrukci. Od té doby se Stonehenge stal jednou z nejnavštěvovanějších britských historických památek. Od roku 1986 je na seznamu světového dědictví UNESCO a ročně si jej prohlédne přes milion návštěvníků. Díky, pane Chubbe!

Stonehenge v době letního slunovratu | zdroj: Profimedia