Osmnáct let poté, co jí mozková mrtvice v oblasti mozkového kmene připravila o možnost mluvit i hýbat se, slyšela Ann Johnson znovu svůj vlastní hlas. Příčinou jejího stavu byl syndrom uzamčení – vzácná a krutá diagnóza, při které člověk zůstává plně při vědomí, ale není schopen mluvit ani ovládat své tělo. Tehdy třicetiletá učitelka a trenérka z kanadského Saskatchewanu od té doby komunikovala pomocí systému pro sledování očí rychlostí pouhých 14 slov za minutu, což je oproti běžnému tempu konverzace kolem 160 slov výrazně pomalé.

Zlom nastal v roce 2022, kdy se stala třetí účastnicí klinické studie vedené vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley a UC San Francisco. Cílem projektu bylo vrátit řeč lidem s těžkým ochrnutím pomocí pokročilých neuroprotéz. V případě Ann použili vědci implantát umístěný nad oblast mozku odpovědnou za tvorbu řeči. Když se pokusila promluvit, implantát zachytil její mozkovou aktivitu a přenesl ji do počítače, kde umělá inteligence signály okamžitě převedla na text, syntetickou řeč nebo dokonce animaci digitálního avatara. Aby byl výsledek co nejautentičtější, výzkumníci zrekonstruovali její hlas z nahrávky svatební řeči z roku 2004 a vytvořili avatara, který napodobuje i její mimiku.

Od osmivteřinového zpoždění k plynulému rozhovoru

Původní verze systému pracovala s osmivteřinovým zpožděním a mluvila až po zpracování celé věty. To působilo spíš jako výměna textových zpráv než přirozená konverzace. Nová verze ale díky takzvanému streamovacímu přístupu dokáže dekódovat mozkovou aktivitu v osmdesátimilisekundových krocích a plynule převádět myšlenky do řeči s prodlevou kolem jedné sekundy. „Nečeká, až věta skončí, zpracovává ji průběžně,“ vysvětluje jeden z autorů studie Gopala Anumanchipalli.

zdroj: Profimedia.cz

Trénink systému probíhal tak, že Ann bez hlasu artikulovala fráze z databáze 1 024 slov. Umělá inteligence se postupně naučila rozpoznávat nejen tato slova, ale i nová, která v trénovacích datech nebyla. Podle vědců to dokazuje, že se systém skutečně učí stavební prvky lidského hlasu. Při testech dosáhla rychlost řeči 47 až 90 slov za minutu – sice stále méně než běžných 160, ale oproti dosavadním metodám šlo o dramatické zlepšení. Výzkumníci věří, že v budoucnu půjde podobné implantáty vylepšit o více senzorů, vyšší přesnost a bezdrátové propojení, což odstraní nutnost kabelového spojení s počítačem. Do hry mohou vstoupit i fotorealističtí avataři nebo dokonce digitální „klony“, které napodobí nejen hlas, ale i konverzační styl a gesta uživatele.

Šance na návrat hlasu tisícům lidí

Pro Ann Johnson znamená tato technologie životní zlom. Sama říká, že chce být důkazem pro ostatní, že jejich život neskončil, a plánuje pracovat jako poradkyně v rehabilitačním centru, kde by s klienty mluvila právě díky neuroprotéze. A tady se otevírá širší otázka: pokud se tento výzkum podaří dotáhnout do běžné praxe, může změnit životy tisícům lidí, kteří ztratili hlas kvůli mrtvici, ALS či úrazu. Znamená to, že jsme na prahu éry, kdy ani těžké ochrnutí nemusí znamenat celoživotní ticho? Nebo bude cesta k dostupnosti této technologie dlouhá a plná překážek? Možná teprve budoucnost ukáže, zda jde o první krůček k tomu, aby nikdo nezůstal bez možnosti promluvit.