Po více než tisíciletí byl považován za ztracený, rozpadlý a pohřbený pod mořskou hladinou. Dnes se však jeden z největších divů starověkého světa – Maják na ostrově Faros v Alexandrii – vrací zpět do světla reflektorů. Ambiciózní projekt „PHAROS“, vedený týmy francouzských a egyptských archeologů, má za cíl vytvořit jeho digitální dvojče. Výsledkem bude nejen vizuální rekonstrukce, ale také hlubší pochopení jeho struktury, historie a konečného zániku.

Zpravodajství

Vědci nevěří vlastním očím: Kdo postavil tuhle stavbu na dně oceánu?

Stroje pod vodou, věda na souši

Maják v Alexandrii byl postaven na začátku 3. století př. n. l. za vlády Ptolemaia I. Sotéra a navrhl jej řecký architekt Sostratos z Knidu. Se svou výškou přesahující 100 metrů dominoval ostrovu Faros a po více než 1600 let byl nejvyšší člověkem vytvořenou stavbou na světě. Sloužil nejen jako navigační bod pro lodě v nebezpečných vodách u egyptského pobřeží, ale i jako symbol kulturní síly helénistické Alexandrie. Až zemětřesení v roce 1303 jej vyřadilo z provozu. Jeho zbytky byly později použity k výstavbě pevnosti Qaitbaj, která na stejném místě stojí dodnes.

zdroj: Profimedia.cz

Přestože potopené ruiny byly spatřeny již v roce 1968, systematický výzkum odstartoval až v roce 1994 pod vedením francouzského archeologa Jeana-Yvese Empereura. Jeho tým zdokumentoval přes 3 300 artefaktů – od sfing, obelisků a sloupů až po masivní žulové bloky. Více než 100 těchto fragmentů bylo v posledních deseti letech digitálně naskenováno přímo na mořském dně.

Letos se ale výzkum posunul na novou úroveň. Ze dna moře bylo vyzvednuto 22 kamenných bloků o hmotnosti až 80 tun, včetně nadpraží a svislých prvků hlavního vstupu, dlažeb základů a zbytků dříve nezaznamenaného pylonu. Tento nově objevený pylon kombinuje egyptské a řecké architektonické prvky, což podtrhuje kulturní rozmanitost tehdejší Alexandrie.

zdroj: Profimedia.cz

Digitální dvojče z minulosti

Projekt „PHAROS“ vede archeoložka a architektka Isabelle Hairy z francouzského CNRS ve spolupráci s Centrem pro alexandrijská studia (CEAlex) a egyptským Ministerstvem cestovního ruchu a památek. Celý proces podporuje Nadace Dassault Systèmes, jejíž tým dobrovolných inženýrů se postará o digitální zpracování bloků pomocí fotogrammetrie. Tyto specialisté následně pomocí pokročilého softwaru bloky virtuálně umístí na jejich původní místo, jako by skládali rozsáhlé archeologické puzzle.

Cílem je vytvořit kompletní 3D model majáku, který nejen zprostředkuje jeho původní podobu, ale také pomůže pochopit, proč a jak po staletích existence podlehl zkáze. Projekt by tak mohl přinést odpovědi na otázky, které historiky trápí už po generace: jak byl maják konstruován, jakou technologii používal a proč se nakonec zřítil.

Památka, která opět zazáří

Digitální rekonstrukce ale není jedinou částí projektu. Paralelně s technickým zpracováním probíhá rozsáhlé mezioborové studium. Týmy historiků, archeologů, numismatiků a architektů shromažďují starověké popisy a vyobrazení majáku – od nápisů z 4. století př. n. l. až po mince a rukopisy z pozdního středověku. Tato práce je klíčová pro doplnění mezer, které zanechala staletí poškození, těžby a eroze. Podle dokumentaristky Laurence Thiriat, která o celém procesu natáčí 90minutový dokument pro France Télévisions, jde o „mimořádný krok k oživení památky ztracené v čase“. Film, produkovaný společností GEDEON, bude uveden v roce 2025.

Pokud se projekt podaří, stane se Maják v Alexandrii prvním ztraceným divem světa, který bude možné navštívit alespoň ve virtuálním prostoru. A možná jedním z prvních, který díky spojení vědy, techniky a lidské zvědavosti povstane z hlubin, aby znovu ukázal cestu.