Stavba empírového zámku začala někdy po roce 1840, poté co se majitelem panství stal Matyáš Friedrich von Riese-Stallburg. O průběhu výstavby se ale moc neví, včetně jména architekta. Stavba se však prý dost protahovala a rodině měla způsobit finanční problémy. Počátkem 20. století se tak zámek, společně s nedalekým Horním zámkem a dalšími přilehlými statky stal majetkem Hospodářské a úvěrové banky, která je postupně rozprodala.

Novým majitelem velkostatku Odolena Voda - Panenské Břežany, jehož součástí byl i Dolní zámek, se v dubnu 1909 stal cukrovarník Ferdinand Bloch-Bauer, který pocházel z Mladé Boleslavi. Se svou manželkou Adele, rozenou Blochovou, pobýval ve Vídni.

Adele Bloch - Bauerová | zdroj: Profimedia.cz

Jeho žena tam vedla známý kulturně - intelektuální salon na Elisabethstrasse. Byla také múzou slavného malíře Gustava Klimta a "protagonistkou" jeho nejslavnějšího obrazu Zlatá Adele, neboli Portét Adely Bloch-Bauerové I, který patří mezi nejdražší obrazy světa. Stála také modelem pro Klimtovy obrazy Judita a Portét Adely Bloch-Bauerové II.

Portrét Adele Bloch-Bauerové I, jeden z nejdražších obrazů světa | zdroj: Profimedia.cz

K českým zemím a pozdějšímu Československu měli manželé dobrý vztah. A Dolní zámek si tak nechali přestavět na pohodlné a honosné letní sídlo, které pravidelně navštěvovali. Ferdinand Bloch-Bauer byl také důvěrným přítelem prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. V Panenských Břežanech pobýval i poté, co Adele v roce 1925 zemřela v pouhých 44 letech na následky meningitidy.

Po anšlusu Rakouska se pak Dolní zámek stal pro Ferdinanda Bloch-Bauera, který byl Žid, i domovem. Ani v Panenských Břežanech však dlouho nepobyl a po rozpadu první republiky odjel do Paříže a pak do neutrálního Švýcarska, kde koncem roku 1945 zemřel. Jeho majetek v Rakousku, a po vzniku protektorátu i ve středních Čechách, zabavili nacisté.

Zámek prominentních nacistů

Po vzniku protektorátu využíval Dolní zámek jako služební sídlo první zastupující říšský protektor Konstantin von Neurath. Z válečných let jsou však Panenské Břežany nejvíce spojeny právě s Reinhardem Heydrichem, chladnou bestií, která krátce po svém příjezdu do protektorátu na podzim 1941 začala krvavě potlačovat tuzemský protinacistický odboj. Nicméně sám Heydrich na Dolním zámku vlastně dlouho nepobyl - rodina se tam totiž nastěhovala až na jaře 1942.

Reinhard Heydrich a jeho manželka Lina | zdroj: Wikipedia

Právě odsud však v den atentátu, ráno 27. května, Heydrich odjel do Prahy, z níž měl mít později namířeno do Berlína na schůzku s Adolfem Hitlerem. Parašutisté z výsadku Anthropoid, Jan Kubiš a Jozef Gabčík, sice původně plánovali zaútočit na protektora právě v Panenských Břežanech, později však padla volba na dnes již neexistující zatáčku na pomezí ulic V Holešovičkách a Kirchmayerovy třídy, dnešní ulice Zenklova. Odtud Heydrich absolvoval poslední cestu svého života - dodávkou do nedaleké nemocnice Na Bulovce, kde 4. června zemřel. V té době už se v protektorátu konaly masové popravy a okupanti hledali jak strůjce atentátu, tak ty, kteří jim pomáhali.

Heydrichův mercedes po atentátu | zdroj: Profimedia.cz

Z Liny Heydrichové, která byla v době atentátu v pokročilém stupni těhotenství se čtvrtým dítětem, se stala prominentní vdova. A v Panenských Břežanech zůstala, byť ji Heydrich žádal, aby se v případě jeho smrti odstěhovala na svůj rodný severoněmecký ostrov Fehmarn. Lina Heydrichová, za svobodna von Ostenová, pocházela z dávno zchudlé šlechtické rodiny. Na zámku, kde byla paní, se jí líbilo, vždy se prý ostatně považovala za aristokratku. Zároveň však šla dost po penězích a byla až lakotná.

Pře o každou marku

Nechala například vykácet vzácné dřeviny v parku a dřevo prodala, totéž učinila s loveckými trofejemi bývalého majitele zámku Bloch-Bauera. Na sklonku léta 1942 (v té době už měla v červenci narozenou dceru Marte) se také pustila do úpravy sídla, aby sloužilo k celoročnímu užívání.

K přestavbě sídla i okolí využívala práci desítek vězňů, Židů i Svědků Jehovových, "vypůjčených" z koncentračních táborů. I v Panenských Břežanech ale měli mizernou stravu a hodně tvrdé práce. Heydrichová, mezi místními tajně titulovaná Heydriška a oficiálně oslovovaná "milostpaní", nakonec u zámku nechala zřídit v podstatě malé zahradnictví, z něhož prodávala květiny, zeleninu a ovoce.

A také se přela o to, aby za využívání vězňů z táborů nemusela platit požadovaný denní poplatek koncentračnímu táboru, nebo aby byl aspoň co nejmenší. Nakonec dosáhla toho, že tato platba šla, poněkud neoficiálně, z říšských peněz. Na zámku zůstalo několik desítek vězňů Ubytováni byli v maštali. Početné služebnictvo Heydrichových pak tvořili Češi.

V říjnu 1943 se v rodině odehrálo další úmrtí. Desetiletý Klaus, nejstarší dítě Heydrichových, s dovolením matky vyjel na kole naproti návštěvě, už před branami zámku ho ale srazilo nákladní auto, kterým se ze zápasu vraceli fotbalisté SK Čechie. Těžce zraněného chlapce se pokusil zachránit jeden ze židovských vězňů, lékař, ale dítě do půl hodiny zemřelo. Otřesený řidič auta Karel Kašpar nejdřív z místa nehody zmizel, později byl ale zatčen a strávil osm týdnů ve vazbě. Nakonec byl propuštěn s pouhou pokutou - prokázalo se, že Klaus vjel autu pod kola. V samém závěru války však mladý muž zmizel. Prý ho odvedlo několik německy hovořících mužů a nikdo ho už nespatřil. Podle jiné verze se ztratil během cesty s autem Červeného kříže nedaleko Plzně.

Lina Heydrichová zámek opustila v dubnu 1945. Nejdříve vyslala z Panenských Břežan na ostrov Fehmarn svého teprve desetiletého syna Heidera s krabicí doutníků, které měly sloužit jako platidlo. Chlapec dorazil do cíle po čtyřech měsících. Lina se zbylými dětmi se pak vydala na cestu o něco později. Během cesty využila i svých znalostí padělání dokladů, které si osvojila ještě za života v Německu, a na Fehmarn dorazila za půl roku. V Československu byla po válce v nepřítomnosti odsouzena na doživotí, žádný trest však nikdy nenastoupila. Jen se dlouhá léta snažila domoci majetku a vdovského důchodu po Heydrichovi. Později se podruhé provdala a zemřela ve 74 letech, v srpnu 1985 na Fehmarnu.

Dolní zámek v Panenských Břežanech na fotografii z roku 2020 | zdroj: Profimedia.cz

Koho v Čechách zanechali

V Československu však po sobě zanechala i jednu záhadu. Zatímco Heydrich byl po své smrti pohřben v Berlíně, svého syna nechala Lina v roce 1943 pochovat v zahradě Dolního zámku v cínové rakvi. Historici dlouhá léta předpokládali, že na sklonku války zařídila vyzvednutí a převoz ostatků malého Klause. Zároveň o tom však byly pochybnosti. Teprve před dekádou badatelé zjistili, že Klaus Heydrich v Panenských Břežanech zůstal. Po válce měla být rakev údajně vykopána a ostatky chlapce rozhozeny po parku. I pokud by však ostatky pod zemí zůstaly, pátrání po nich by bylo náročné - terén zahrady byl totiž později výrazně zvýšen.

Heydrichovi byli také posledními obyvateli zámku. Po válce se dostal do majetku státu a později v něm byl Výzkumný ústav kovů. Některé jeho části sloužily jako laboratoře. Přibyly okolní haly a v části pozemku vyrostly rodinné domy. Po roce 1989 zámek chátral a v současnosti je v soukromém vlastnictví.