Během americké občanské války koncem dubna 1862 připluly ke konfederačnímu New Orleansu lodě námořnictva Unie. Ještě dříve, než se jim podařilo město obsadit, sundali vojáci z lodi Pocahontas konfederační vlajku z místní mincovny a vyvěsili zde vlajku USA. Následně oznámili shromážděným místním obyvatelům, že Pocahontas bude střílet na každého, kdo by se pokusil vlajku sundat.

Skupina několika lidí ale varování nedbala a rozhodla se vlajku strhnout. Byl mezi nimi i dvaačtyřicetiletý William Bruce Mumford (1819-1862), který pak za jásotu přihlížejících odnesl vlajku na radnici. To se mu však tak docela nepovedlo. Dav totiž ukořistěný symbol cestou rozsápal na kusy, takže Mumford odevzdal starostovi města už jen cáry.

Když pak armáda Unie 1. května město obsadila, byl Mumford na rozkaz generálmajora Unie Benjamina Butlera zatčen a kvůli odstranění a zničení vlajky obviněn z velezrady. Třicátého května jej vojenský tribunál odsoudil k trestu smrti, třebaže nebylo jednoznačně prokázáno, zda bylo město v době incidentu skutečně obsazeno vojsky Severu.

Sedmého června 1862 byl Mumford krátce před polednem oběšen přímo na nádvoří mincovny

Konfederační guvernér Louisiany Thomas Overton Moore vydal 11 dní po popravě prohlášení, v němž Mumforda označil za hrdinu. Prezident Konfederace (první a jediný) Jefferson Davis označil Benjamina Butlera za zločince, který by sám měl být oběšen, a jižanský generál Robert Edward Lee žádal od Unie vysvětlení, jak mohl být Mumford popraven za čin spáchaný ještě před obsazením New Orleansu.

Mumfordovy ostatky byly v lednu 1950 exhumovány a převezeny do památníku Konfederace na Greenwoodském hřbitově v New Orleans.