Černooděnci zasahovali v táborech více než 12 hodin. Podpořili je i odstřelovači, vojenské vrtulníky a obrněná vozidla. Buldozery následně veškeré stany i další vybavení zcela rozmetaly. Střety se pak přesunuly do ulic Káhiry i dalších měst, kde zemřelo téměř 500 lidí.

"Nejděsivější byli odstřelovači. Ten zvuk kulek byl opravdu hrozivý," popsal fotograf na volné noze Músáb Alšamí. Byl u toho, když lékaře, který stál vedle něj, trefila střela přímo do hlavy. "Jak bylo vidět u většiny těl v polní nemocnici, lidé byli střeleni buď do hlavy nebo do hrudi," uvedl Alšamí, který se v táboře Mursího stoupenců ve středu pohyboval asi šest hodin.

Nad táborem u mešity Rábaa al-Adavíja stoupal v závěru krvavého středečního dne dým a plameny pohlcovaly zbytky zapálených stanů a automobilů. Pohled na toto místo kontrastoval se záběry, které od mešity přicházely v uplynulých týdnech. Tehdy se ještě konaly poklidné debaty přítomných, místní duchovní ve svých proslovech vyzývali k návratu Muhammada Mursího k moci a někteří demonstranti si dokonce uspořádali svatbu.

Pak ale přišel rozkaz, že tábory je třeba zničit. Zásah začal kolem sedmé hodiny ráno a protestující se nejdříve snažili zadržet buldozery tím, že si lehali na zem před ně. "Postavili jsme se tváří v tvář buldozerům. Byl jsem při střelbě zraněn do ruky," uvedl jeden z přítomných, 24letý inženýr Jásir Muhammad.

Někteří z Mursího stoupenců vylezli na nedalekou rozestavěnou budovu, odkud na bezpečnostní složky házeli zápalné bomby. "Snažili jsme se jim zabránit v tom, aby se dostali k pódiu a k mešitě. Oni používali ostré náboje a my kameny a Molotovovy koktejly," popsal 28letý Ahmad Šakír. "Všichni, kdo tady byli, byli připraveni zemřít," dodal otec dvouleté dcery. Jak uvedl, předem tušil, že by se situace mohla vyhrotit, i proto sepsal poslední vůli a informoval svou manželku o veškerých finančních záležitostech rodiny. "Jestliže mám zemřít, zemřu," uzavřel mladý demonstrant.

Jak vylíčil lékař z polní nemocnice Abdulláh Sajíd, každých deset minut přijímal nového zraněného. Zdravotníci podle něj ošetřili stovky lidí. Nejvíce bylo střelných zranění a zlomených končetin. I samotná nemocnice se často stávala terčem palby, což dokazovalo rozsypané sklo všude po zemi. Útočili na ni prý jak odstřelovači, tak i z vrtulníků.

Islamisté prohráli

Celá operace skončila kolem sedmé hodiny večer, kdy místo začali opouštět poslední lidé. Odcházely ženy v černých nikábech, muži s dlouhými vousy, ale i rodiče s dětmi, většina z nich si nesla tašky či polštáře. Množství lidí mělo oblečení pokryto krví, zranění byli vynášeni na nosítkách, kolečkových křeslech i v náručí svých přátel. Po tvářích jim tekly slzy.

Někteří z protestujících se schovali v mešitě. I ta se ale stala terčem útoku odstřelovačů. "Stříleli všude kolem nás a použili i slzný plyn," popsal Abdal Rahmán Ghozlán. Asi o hodinu později se vojáci dostali dovnitř a donutili všechny odejít.