Málokdo z astronautů by řekl, že v životě zažil něco horšího než trénink na cestu do vesmíru. Ale Muhammed Fariz má ale jiný názor. Pětašedesátiletý muž s knírem se dlouho těšil slávě a úctě. V roce 1987 se totiž stal prvním Syřanem, který byl kdy ve vesmíru. Po návratu ho vítaly tisíce spoluobčanů v syrských ulicích. Ulice, školy, dokonce i letiště nesly na jeho počest jeho jméno.

"Trénink na cestu do vesmíru byl extrémně náročný, ale bylo to všechno jednoduché ve srovnání s tím, čemu čelíme já, moje rodina a další Syřané v posledních letech," uvedl Fariz portálu Middle East Eye.

Farizova sláva navíc přesahovala hranice Sýrie, stal se hrdinou celého arabského světa. I když nebyl prvním Arabem v kosmu, Sultán bin Salmán ze saúdskoarabské královské rodiny, který dobyl vesmír o dva roky dříve s americkou posádkou, se takové popularity nikdy nedočkal. Fariz byl pro ostatní člověkem z lidu jako oni sami.

V roce 2011, když se Fariz chystal na klid zaslouženého důchodu, se jeho život skoro ze dne na den změnil – stejně jako všem v Sýrii. Střet režimu a vzbouřenců, kteří žádali odchod Bašára Asada, se přetavil v občanskou válku. Fariz v roce 2012 opustil armádu a připojil se k opozici. Stát ho označil za zrádce, sebral mu všechna vyznamenání a pocty, přejmenoval ulice. Někdejší národní hrdina se stal nechtěným vyděděncem, který musel opustit zemi.

Začátek cesty

Takový konec by při pohledu do Farizova životopisu čekal málokdo. Muž, který pochází z Aleppa, ve svých osmnácti letech vstoupil do syrského letectva a už ho nikdy neopustil. Jak bylo u armádních velitelů obvyklé, stal se i členem vládnoucí strany Baas.

I když dočasně letectvo přece jen opustil. V roce 1985 byl vybrán do sovětského vesmírného programu. Po tři roky žil v takzvaném hvězdném městečku u Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina. A 22. července 1987 odletěl s dalšími dvěma ruskými astronauty na orbitální stanici Mir. Celkově strávil ve vesmíru sedm dní.

Po návratu dostal titul Hrdiny sovětského svazu a obdržel Leninův řád. Když se vrátil do rodné země, začal trénovat syrské bojové piloty.

Malý život v "malé Sýrii"

Zlom v jeho životě nastal v okamžiku, kdy začaly letouny syrské armády bombardovat vlastní občany během povstání v roce 2011. Fariz přiznává, že situace v jeho zemi nebyla nikdy skvělá. Pravá tvář Asadova režimu se ovšem ukázala, když jeho armáda začala masakrovat obyvatelstvo.

"Byli mezi nimi piloti, které jsem osobně trénoval, bombardovali vlastní lidi. To se nedalo snést, bylo to nepřijatelné," popisuje svoje tehdejší pocity. "Drželi je v izolaci, takže jsme neměli šanci je kontaktovat. Pilotům doslova vymyli mozky, aby věřili, že pokud nebudou útočit oni, sunnitský svět nás zahubí všechny," vysvětluje.

Po několika neúspěšných pokusech proniknout do sousedního Turecka letecky, se nakonec vypravil s rodinou do země půlměsíce pěšky. Po překročení hranic byl kvůli svému vysokému postavení v syrské armádě Turky okamžitě zajat a dopraven do Istanbulu, kde se nakonec usadil.

Jeho istanbulský život je ale na hony vzdálený tomu, na co byl zvyklý doma v Sýrii, kde si užíval slávy národního hrdiny. Dnes žije ve skromných podmínkách se svojí ženou a čtyřmi dětmi v dělnické, konzervativní čtvrti Fatih, které se kvůli početné populaci syrských uprchlíků přezdívá malá Sýrie.

"Vzpomínám, jak jsem dětem říkal, že se do Sýrie vrátíme nejpozději do měsíce. Ale nyní vidím, jak moc jsem se tehdy mýlil," říká Faríz.

Válka v Sýrii je podle něj ve skutečnosti válkou mezinárodních mocností a jejich vlastních zájmů, osud jednotlivých Syřanů je podružný. Bývalý astronaut varuje i před záměry západních zemí a říká, že věřit se nedá nikomu, ať už slibuje cokoli.

Určitou slabost má ale pro ruské kolegy, s kterými podstoupil náročný výcvik, zároveň ale vylučuje, že by v Rusku hledal útočiště. "Mí ruští přátelé mi často volají a říkají, že jsem u nich vítán. Ale pro mě to nepřipadá v úvahu v době, kdy jejich politici podporují Bašára Asada, který vraždí naše lidi," vysvětluje.

Raději smrt než návrat k Asadovi

Farzi se aktivně podílí na činnosti v syrském Národním koordinačním výboru pro demokratickou změnu, který sídlí v Turecku a ve Španělsku. Jeho role je ale ryze politická, i když by rád přispěl svými zkušenostmi z armády.

Po letech strávených v exilu už nevěří tomu, že by válka brzy skončila. "Raději bych zemřel, než se vrátil zpátky do Sýrie s vládnoucím Asadem," tvrdí. "Jsem hrdý na to, čeho jsem dosáhl. Děti po celém světě sní o cestování do vesmíru, a mně se to povedlo. Přineslo to velké uznání mně i mojí zemi, ale všeho bych se na místě vzdal, kdyby to znamenalo, že by mojí lidé už nemuseli trpět," dodává.

Farzi už nemá žádné osobní ambice a touží strávit poslední roky života v míru ve své vlasti, kde by byli lidé svobodní a děti mohly žít své životy s nadějí směrem do budoucna. "Všichni jsme Syřané bez ohledu na etnicitu nebo náboženství. Přestaňte poslouchat lži Asadova režimu a bombardovat své druhy. Ženy a děti, kteří jsou bombardovaní nejsou v ničem jiné než vaše vlastní matky a děti," apeluje bývalý armádní důstojník na vládní vojenské jednotky.