Když loni (dle očekávaní, ale nakonec přece jen trochu překvapivě) vypadla liberální FDP, poprvé ve své historii a poprvé v historii poválečného Německa vůbec – po více než 60 letech - ze spolkového parlamentu, někteří hospodští se jí škodolibě posmívali na vývěsních štítech. "Co mají společného pivo Beck's a FDP? 4,9%!" hlásalo se například. (Strana nakonec získala jen 4,8 procenta). Došlo ke kompletní výměně vedení, návratu ke kořenům, posypání hlav popelem a tak dále, jak to známe po volebních debaklech i u nás. Nic z toho ale nepomohlo.

V jarních eurovolbách FDP uhájila tři křesla v Evropském parlamentu jen proto, že před časem německý ústavní soud zrušil pro tyto volby pětiprocentní klauzuli (zisk 3,4 procenta), díky čemuž mají v EP zastoupení (po jednom mandátu) i němečtí piráti, recesisté a neonacisté. S koncem léta přišla FDP o pozice v saském zemském sněmu (i ve vládě) a následně prohrála volby v Braniborsku a Durynsku.

Braniborské a durynské volby se konaly 14. září, ty saské o dva týdny dříve a dokázaly, že Němci jsou spolehliví. Výsledky se neodchýlily od předpokladů. Kromě konce FDP, tradičního partnera velkých partají, strany, která dokázala být nepřetržitě ve spolkových vládách v letech 1969-1998 a mnohokrát předtím (znovu a zřejmě naposledy pak 2009-2013) a bezpočtukrát dotvářela koalici v jednotlivých zemských kabinetech, přinášejí volby další úspěchy radikálně pravicové, silně eurokseptické Alternativy pro Německo (AfD) ekonoma Bernda Luckeho. Přidělává to vrásky CDU, dávno zvyklé na velké koalice se sociálními demokraty, daleko víc než úpadek FDP.

Zprvu okrajové kverulanstké straničce AfD narostla křídla už loni na podzim. Do Bundestagu se tehdy sice těsně neprobojovala, ale 4,7 procenta na federální premiéru rozhodně nebyl špatný výsledek.

Letos získali euroskeptici zastoupení jak v europarlamentu, tak ve všech třech zemských sněmech, kde se volilo. V Braniborsku si připsali dokonce 12 procent hlasů, v Sasku a Durynsku se pohybují kolem hranice 10 procent. Sbírají zisky nejen od vládní CDU a kdysi vládní FDP, ale také od neonacistů z NPD, které třeba v Sasku po několika obdobích vytlačili z parlamentu.

Saský premiér Stanislaw Tillich (CDU) se tak po jednom volebním období s liberály vrací k předchozí koalici s SPD. Otázkou je, nakolik jde stále o "velkou" koalici, když socialisté skončili až třetí s 12 procenty hlasů, nejsilnější levicovou stranou je zde postkomunistická Die Linke, stejně jako v Durynsku.

Tam je situace otevřená. Navzdory opětovnému vítězství CDU dosavadní premiérky Christine Lieberknechtové není vyloučeno, že místo pokračování velké koalice vznikne trojkoalice Linke, SPD a Zelených. Místní lídr Levice Bodo Ramelow by se tak stal historicky prvním zemským premiérem z této postkomunistické partaje. Zelené nicméně do koalice láká i pravicová CDU, která by je tak vyměnila za přiliš ambiciózní sociální demokraty. V Braniborech je podobně jako v Sasku naopak jasno: po vítězství SPD bude zřejmě pokračovat stávající rudorudá koalice sociálních demokratů s Die Linke pod vedením premiéra Dietmara Woidkeho.

V celkem euroskepticky naladěném Česku se o AfD mluví poměrně přívětivě, i místní politici s nimi mají dobré vztahy. Logicky je za své blížence – a po těchto úspěších i vzory – pokládají Svobodní, ale hlásí se k nim i ODS, protože s nimi v europarlamentu sedí v jedné frakci. Naopak ve federálně naladěné Evropě se z Luckeho a jeho spolustraníků dělají hotoví čerti, podsouvá se jim antisemitismus, xenofobie a vůbec jsou líčeni jako noví nacisté. To má ovšem od skutečnosti dost daleko.

Zatím není jasné, v co dokáže obrátit AfD svůj úspěch na německé politické scéně, jedno je však jisté - je třeba s ní počítat. A naopak s FDP se už počítat opravdu nemusí.