Zpráva z Mladé Boleslavi nás zastihla v pátek v devět ráno v jakémsi obchodě, kde mají k potěše zákazníků i obsluhy puštěno rádio Frekvence 1. Rádio hlásilo:

"Mluvčí středočeské policie Jakub Vinčálek potvrdil deníku, že policie stíhá pro vraždu zaměstnankyni nemocnice, která je nyní ve vazbě. Bližší informace k případu ale uvést nechtěl. Podle mluvčí nemocnice Hany Kopalové má nyní obviněná žena neplacené volno a její přístupové karty do nemocnice byly zablokovány."

S lehkým novinářským zájmem posloucháme dál.

"Po jedenácti letech je to další případ nemocničních vražd. Posledním odsouzeným je Petr Zelenka alias heparinový vrah."

Tak ono už je to jedenáct let, říkáme si. Zároveň přichází úleva: média skutečně nenapadlo dávat nový případ do souvislosti s tři roky starou rumburskou kauzou. Naděje ovšem vzápětí končí.

"Z poslední doby to byla i sestra z Rumburku, tu ale nakonec soud osvobodil."

Nový začátek? Jak pro koho

Je to důvod k novému začátku. Tak komentovala zdravotní sestra Věra Marešová loni v lednu zprošťující rozsudek ústeckého krajského soudu. Na definitivní osvobození si musela počkat do léta. Tou dobou jí nenávist kolegů, chyby znalců a péče médií systematicky ničila život už dva roky.

Ve vazbě strávila 429 dní, domů se dostala před Vánoci v roce 2016. Vyšetřování, v němž byla obviněna z šesti vražd, trvalo 299 dní, soudní proces dalších 214. Státní zástupce František Stibor navrhoval doživotí.

A teď to nejlepší: žádné vraždy se nestaly. Ne, že se je nepodařilo prokázat. Prostě se nestaly. Nebyly. Jak to víme? Rozhodl o tom soud. Pravomocně. Víte o něčem, co je v právním státě víc?

Nový začátek? Možná. Ale jen do chvíle, kdy někomu z novinářů rupne v bedně a dají do souvislosti nesouvisející případy, aby natáhli zprávu o dva řádky. Nebo ukázali, jak se orientují v problematice nemocničních vražd a že jsou kromě Zelenky z paměti schopni vytáhnout ještě aspoň jeden případ v rámci tzv. backgroundu.

Vraťme se ke zmíněným větám, pod nimiž je dosud (!) na webu Frekvence 1 podepsána redaktorka Anna Netušilová. "Po jedenácti letech je to další případ nemocničních vražd. (…) Z poslední doby to byla i sestra z Rumburku, tu ale nakonec soud osvobodil."

Z poslední doby to sestra z Rumburku nebyla. Nešlo o případ nemocničních vražd.

Nemluvě o celkovém vyznění té praštěné konstrukce, podle níž soud paní Marešovou sice osvobodil, ale my, tedy lid živený bulvárem, co si budeme povídat, víme svoje.

Pěkně tučné odškodné

Věra Marešová žádá od státu odškodnění. Za to, že ji málem uvláčel, ztížil možnosti jejího dalšího uplatnění. A taky za dobu, kterou musela strávit ve vazbě. Dohromady to dělá čtyři miliony korun.

Média o tom informovala v polovině ledna a na příkladu serveru tn.cz je vidět, že se s tím vyrovnala po svém. "Sestra z Rumburku chce po státu pěkně tučné odškodné!" Takže Frekvence 1 v tom není sama.

Nejde dokonce jen o bulvár. Už během vyšetřování média nasekala pěknou řádku faulů, včetně těch seriózních. Detailně je před časem rozebral komunikační poradce a bývalý novinář Josef Bouška v pozoruhodném textu pro časopis Respekt.

Médiím vyčetl, že o případu informovala s jednostranným zaujetím a stavěla titulky článků tak, že sestru předem odsoudila. Pár příkladů:

"Zabíjela, aby si ulehčila práci" (Mladá fronta Dnes)

"Lékař, jenž odhalil vraždící sestru, prý odmítal policii" (Hospodářské noviny)

"Potvrzeno. Zdravotní sestra v Lužické nemocnici v Rumburku vraždila!" (Deníky VLP)

Vyšetřování skončilo, média nezapomínají

Žádost o odškodnění směřuje na stát. Konkrétně se jí zabývá ministerstvo spravedlnosti.

Jakýsi beztvarý, nekonkrétní stát nakonec zaplatí nějakou sumu. Většinou výrazně nižší, než jaká je požadována. Je potom na skoro už uvláčeném člověku, zda se mu chce do dalšího soudního sporu.

Toto "státní" odškodnění cudně skrývá konkrétní chyby, kterých se dopustili konkrétní lidé. Počínaje těmi, kdo obviněného do trestního řízení uvrtali. Nadřízení, kteří se nechali pobláznit drby. Znalci, kteří dodali posudky, kvůli kterým pak byli se seznamu znalců vyškrtnuti. Policisté, státní zástupci.

A média, která se na tom celou dobu živila. Zmíněný komunikační poradce Josef Bouška už je jednou přes prsty klepl. Zdá se, že to nestačilo.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky