Nejprve z rozhodování vyloučil nepodstatné věci. Tam zařadil například usínání, nestřídmé pití alkoholu, otázku třídního původu či první dámy.

Pak si Čásenský shrnul pozitiva jednotlivých kandidátů. U Miloše Zemana to je politická zkušenost, odstátnění bank a omezení politického vlivu na jejich chod a jednoznačný postoj k terorismu po 11. září. U Karla Schwarzenberga šéfredaktor MfD vyzdvihl jednoznačnou politickou vazbu západním směrem, renomé v zahraničí a úspěch v roli kancléře, kdy se podílel na novém definování prezidentského úřadu po pádu komunismu.

Oba mají vážné vroubky, které jsou ovšem záležitosti minulosti

Pak se Čásenský pozastavil na negativech. U Schwarzenberga je to rozpor mezi tím, jak odsuzuje nepravosti, a konkrétními politickými činy, kterými dával nesouhlas najevo. Vyčetl by mu Aleše Řebíčka, armádní zakázky, Marka Dalíka, Víta Bártu nebo systém sociálních dávek.

Podobný seznam vznikl i u Zemana. I když ten řadu jmen obhajoval nebo je odsoudil až ex post. K Zemanovi mimo jiné patří Stanislav Gross, Jaroslav Palas a černí, šedí i náhle zranění sponzoři ČSSD nebo Miroslav Šlouf s Mrázkem.

Všechny tyto věci jsou podstatné, ale podle Čásenského jsou to už věci minulé.