V sociální demokracii se od 21. května do 14. června uskuteční hlasování o vstupu do vlády, a to tajné na schůzích místních organizací. V ČSSD se tak aktuálně vede vnitrostranická debata, zda je pro stranu za daných podmínek dobré stát se součástí Babišova kabinetu. Předseda Jan Hamáček a statutární místopředseda Jiří Zimola proto objíždějí jednotlivé kraje a přesvědčují sociální demokraty o tom, že s hnutím ANO vyjednali maximum možného.

Na webových stránkách sociální demokracie pak Hamáček avizuje, že zde budou průběžně zveřejňovat odkazy na články a fotografie z diskuzí, které stranické vedení absolvuje napříč republikou: "Chceme, abyste měli maximum informací potřebných k tomu, abyste se mohli zodpovědně rozhodnout a v referendu hlasovat," zdůrazňuje straníkům místopředseda Poslanecké sněmovny.

Sociální demokraté tak dostanou plnou podporu a maximální servis pro to, aby se rozhodli pro účast na vládě. Je zjevné, o čem se Hamáček se Zimolou snaží své spolustraníky přesvědčit. Pokud by naopak v referendu převážilo odmítnutí vládního angažmá a členové strany dali přednost odchodu do opozice, byla by to především politická prohra a selhání stranického předsedy a prvního místopředsedy.

Proto žádný div, že se mohou přetrhnout a komunikují, vysvětlují a diskutují, zkrátka jedou kampaň, jak se říká. Až na to, že energii vynakládají dovnitř strany, nikoli navenek, a nesetkávají se s občany, ale se straníky (jistě i straník je občan, ten by však svou partaj měl volit jaksi automaticky).

Akutní krize versus dlouhodobá 

Předseda tedy nelení a činí se, aby výsledek referenda odpovídal úsilí, které do vzniku vlády s hnutím ANO vložil. Nehraje o nic menšího než o svoji vládní a stranickou budoucnost. Z pohledu sociální demokracie se však v plné kráse odhaluje past, do které se strana dostala. Kdyby vnitrostranické hlasování dopadlo negativně, nutně to v ČSSD vyvolá novou krizi, přesněji řečeno ta stávající a dlouhodobá by byla překrytá novou a akutní.

Sociální demokracie udělala chybu hned na začátku, když možnost koalice s Babišovým hnutím vůbec připustila. Nyní se z ní může vysoukat jen za cenu velkých problémů. Chce snad někdo v ČSSD teď měnit vedení? Přesto se může stát i to, že straníci hodí vyjednanou dohodu Hamáčkovi na hlavu a až potom budou řešit následky. Pravděpodobnější však je, že nakonec zatnou zuby a do vlády vstoupí.

Vždycky je lepší problémy odsouvat, než se v nich začít rýpat a produkovat nové. A těch by se vyrojila celá řada. Účast ve vládě dává sociální demokracii jasnou perspektivu, co dělat, na co se soustředit, kdo stranu povede a kdo je za případný úspěch či neúspěch odpovědný.

Hamáček se zaklíná tím, že se v kabinetu nenechají zastínit a své zásluhy si nenechají vzít. Budou komunikovat s veřejností a chodit mezi lidi. Vskutku - komunikaci by sociální demokracie posílit mohla. Pochopit, v čem dělá chybu, není těžké.

Komunikační vazby sociálních demokratů

Europoslanec a možný kandidát na ministra zahraničních věcí Miroslav Poche v rozhovoru pro Echo24.cz na otázku, zda byl tím, kdo navrhl při prvním vyjednávání, aby se Babišova nabídka odmítla, mimo jiné odpověděl: "Nebyl jsem přímo tím, kdo to zastavil. Mám ale nějaké komunikační vazby na předsedu sociální demokracie Jana Hamáčka."

Těžko hádat, co se pod slovním spojením "komunikační vazby" skrývá, každopádně takový nepříliš srozumitelný a čitelný způsob komunikace ČSSD moc neprospívá. Navíc ukazuje, čemu se sociální demokraté věnují přednostně: Sami sobě a svým komunikačním vazbám. To ostatně velmi názorně předvádí i celá záležitost s vnitrostranickým referendem a vnitřní spory, které spolu straníci kvůli němu vedou.

Členové sociální demokracie tak promarní obrovské množství energie a ještě více času. Pokud výsledek sociálnědemokratického referenda má být zveřejněný až 15. června, vláda s důvěrou tak ani při nejlepší vůli nevznikne do konce června, což znamená, že od říjnových voleb do případného vyjádření důvěry vládě uběhne více než osm měsíců.

Občanští demokraté jako vzor 

Hlasování členů proto pravděpodobně ovlivní i to, že povolební vyjednávání už trvají strašně dlouho, a kdyby se nyní straníci vyjádřili záporně, vina za to, že ani na konci června nebudeme mít vládu s důvěrou, by se snesla na ČSSD. A nejen to. Dost možná by byla obviněna i z toho, že způsobila předčasné volby, kterými nyní Babiš vyhrožuje, pokud by referendum v sociální demokracii nedopadlo.

Zatím se zdá, že spíše převládne názor, že vládní účast je poslední šance, jak zastavit propad stranických preferencí. Není moc jasné, proč by se to ČSSD mělo povést teď, když se jí to nepovedlo doposud, ale komu není rady, tomu není pomoci.

Možná by bylo dobré se v této souvislosti podívat na srovnání s ODS. V roce 2013 měla ČSSD poté, co strávila dvě volební období v opozici, 20,45 procenta hlasů a ODS po vládnutí Petra Nečase 7,72 procenta. V loňských volbách pak občanští demokraté po čtyřech letech v opozici získali 11,32 procenta, kdežto ČSSD na konci Sobotkovy vlády jen 7,27 procenta.

Možná by na tom ODS byla ještě lépe, kdyby po roce 2013 neskončila v opozici, ale ve vládě. Na jejím příkladu je však vidět, že opoziční působení se může na preferencích projevit i pozitivně. Stačí, když strana nerezignuje a plní svoji opoziční roli. Sociální demokraté by možná namítli, že hnutí ANO jim vykradlo jejich program, takže v opozici by se neměli vůči čemu vymezovat. Ovšem pokud ČSSD chce Babišovu vládu svou přítomností tlačit doleva, mohla by o to opřít i svou opoziční činnost.

Uvidíme, kolik procent získá sociální demokracie ve volbách po svém případném druhém vládním angažmá v řadě a kolik ODS po dalších letech v opozici a kdo z nich víc. Rád si na to vsadím.