"Po delší odmlce, kdy se vlci ve fotopastech objevovali jen sporadicky, na nás čekalo příjemné překvapení. Na několika desítkách záznamů se objevuje jedno až čtyři vlčata," hlásil v polovině července Luboš Beran z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), Správy CHKO Kokořínsko-Máchův kraj.

Jak přesně je středočeská vlčí smečka velká, nelze říct, ještě v zimě smečku podle fotopastí Hnutí Duha Olomouc, které se na monitoringu podílí, tvořilo sedm zvířat. Mláďata sice smečku rozšířila, ale podle AOPK je zároveň pravděpodobné, že si jejich odrostlí sourozenci začnou či už začali hledat nová teritoria.

Do naší přírody se začínají vracet původní druhy | zdroj: Šelmy.cz

"Momentálně u nás žije jedna až dvě smečky vlků (kolem 10–15 dospělých zvířat), zhruba 70 až 80 dospělých rysů a do Javorníků (CHKO Beskydy) se pravidelně zatoulává medvěd," vypočítává Miroslav Kutal, koordinátor monitoringu velkých šelem z Hnutí DUHA Olomouc.

zdroj: Fotopast AOPK ČR

^{Zdroj: Fotopast AOPK ČR}

Česko má podle něj pro velké šelmy strategickou polohu. "Z východu zasahují karpatské populace všech tří druhů velkých šelem, ze severu progresivní nížinná populace vlka a na jižních hranicích s Rakouskem a Německem sdílíme populaci rysa," vysvětluje Kutal.

Ne všechny šelmy v Česku jsou ale sdílené se sousedy. Například smečka z Máchova kraje tu má domov a úspěšně se zde rozmnožuje, jak dokazují nové přírůstky. A máme i své rysy.

"Přesto jsme stále závislí na zvířatech z okolních států, naše populace jsou příliš malé, aby v dlouhodobém časovém měřítku mohly být soběstačné a geneticky dostatečně variabilní," podotýká Kutal.

Na území Česka žije asi sedmdesátka rysů. Kromě stop je občas zachytí i fotopasti | zdroj: Šelmy.cz

I když je rys ostrovid nejpočetnější českou velkou šelmu, jeho počet se v posledních letech snížil o desítky. Nejkrušnější časy zažívá na Šumavě a v Pošumaví, kde podle aktuálních zoologických výzkumů žije asi 65 dospělých rysů. Přitom ještě před patnácti lety jich na české, bavorské a rakouské straně Šumavy žilo kolem stovky.

Za úbytek mohou hlavně pytláci. "Výzkum profesora Červeného z České zemědělské univerzity ukázal poměrně nevalné mínění většiny myslivců o rysovi i přiznání deseti procent z nich k upytlačení velké šelmy," říká Kutal.

Někdy se podaří i detailní snímek | zdroj: Šelmy.cz

Další hrozbou pro šelmy jsou silnice, protože navzdory zažité představě, že obývají jen divočinu, se dokážou šelmy přizpůsobit i přírodě zasažené člověkem. V zahraničí, například v Rumunsku, vlci žijí i na periferiích měst.

"I rys u nás obývá kulturní krajinu Pošumaví nebo Beskyd, nejen jádrové části národního parku nebo přísně chráněné rezervace. Území divoké přírody jsou pro rysa důležitá, sama o sobě však nejsou podmínkou jeho existence v naší krajině," říká koordinátor monitoringu velkých šelem.  

Kočka divoká zachycená fotopastí v Národním parku Šumava | zdroj: NP Šumava/Šelmy.cz

Podle ochranářů má Česko potenciál být domovem ještě více velkých šelem, dobré podmínky jim nabízejí zejména Beskydy. Není to tak kvalita prostředí, co zvýšení počtu brání, ale spíše malá tolerance lidí. I ta podle Kutala stojí zřejmě za tím, že se v Česku zatím nerozmnožuje medvěd a na jeho území se tak jen občas zatoulá.

Šance potkat v přírodě šelmu je ale opravdu mizivá. Všechny, včetně medvěda, jsou plaché a loví většinou za soumraku nebo v noci. Jejich počty jsou také mnohem nižší než u jiné divoké zvěře. "Ani lišky nepozorujeme zrovna často, přestože jsou jich u nás ročně loveny desetitisíce," připomíná Kutal.

Fotopasti jsou v podstatě jedinou možností, jak v české volné přírodě vidět vlka | zdroj: Šelmy.cz

Nepoštěstí se to většinou ani lidem, kteří o spatření opravdu stojí. Mohou tak zkusit štěstí alespoň na Šumavě, kde vlci žijí ve velké uzavřené oboře. Opravdoví nadšenci se pak mohou jako dobrovolníci přidat do takzvaných Vlčích hlídek, které organizuje Hnutí Duha.

"Monitoring, který provádí Hnutí DUHA ve spolupráci s dalšími partnery, má několik rovin: velmi intenzivně, i s pomocí fotopastí, mapujeme klíčová území výskytu velkých šelem a sbíráme genetický materiál (trus nebo srst)," popisuje Kutal. Kromě toho svou přítomností dobrovolníci odrazují pytláky.

Případně si stačí alespoň všímat stop v přírodě a při podezření, že by mohlo jít o stopu šelmy, se o fotku podělit s odborníky a pomoci tak zaznamenat pohyb šelem.