Rodák z Florencie, původním jménem Giovanni Battista Lulli, byl nadaným tanečníkem a skladatelem a do Paříže na dvůr Ludvíka XIV. přicestoval v roce 1653. S králem jej pojila nejen láska k baletu, ale později také úzké přátelství.

Toto přátelství šmahem skončilo 22. března 1687, protože Lully zemřel na následky velmi kuriózního pracovního úrazu.

Osmého ledna 1687 dirigoval ve Versailles své moteto Te deum, které zkomponoval už dříve, ale kus znovu uvedl u příležitosti královy úspěšné operace. Ale tehdy se dirigovalo úplně jinak, než jak to známe dnes my. Žádné mávání subtilní taktovkou – takt tehdy udávaly údery o zem, které se prováděly těžkým dřevěným kůlem velikosti člověka, navíc dole často zakončeným bodcem.

V hudebním ajfru si nešťastný Lully zarazil taktovku do nohy a způsobil si vážné zranění palce. Lékařskou pomoc odmítal, až se mu zánět rozšířil do celé nohy a už bylo pozdě. V 17. století si s infekcemi moc rady nevěděli, antibiotika nebyla, a tak hvězdný skladatel zemřel 22. března 1687 v 54 letech na následky gangrény. Ještě na smrtelné posteli složil pětihlasý kánon Umíráš, hříšníku, umíráš.

Smutný seznam umělců, kteří zemřeli přímo při výkonu povolání, rozhodně není krátký. V roce 1673 se například během divadelního představení své vlastní hry Zdravý nemocný zhroutil a krátce nato zemřel i slavný dramatik a herec Moliére. Hlavní role ho možná stála život. V domnění, že jde o součást představení, mu totiž nikdo hned nepřišel na pomoc. A Moliérova hra se stala osudnou třeba i českému herci Janu Odlovi, který v roce 2004 zemřel na jevišti ostravského Divadla Antonína Dvořáka během představení Scapinova šibalství.