Vánoce si v Evropě často představujeme jako svátky klidu, rodinné pohody a opakujících se rituálů, které se po generace téměř nemění. Stromek, dárky, slavnostní večeře a pár dobře známých symbolů vytváří pocit jistoty a tradice. Jakmile se ale člověk podívá dál od domova, zjistí, že Vánoce mohou mít překvapivě odlišnou podobu. V různých částech světa se mísí křesťanské prvky s místním folklorem, klimatem, historií i moderním životním stylem. Výsledkem jsou svátky, které mohou působit podivně, exoticky nebo až absurdně, ale pro místní obyvatele dávají dokonalý smysl.

Japonsko

V Japonsku nejsou Vánoce náboženským svátkem, přesto patří k nejviditelnějším událostem zimní sezony. Místo rodinného setkání mají Vánoce spíš romantický charakter a často se slaví ve dvojicích. Nejslavnější japonskou vánoční tradicí je však štědrovečerní večeře v podobě smaženého kuřete z fastfoodu. Díky úspěšné reklamní kampani ze 70. let se kuřecí kyblík stal symbolem Vánoc a dnes si ho lidé objednávají týdny dopředu. Před restauracemi se tvoří dlouhé fronty a speciální vánoční menu je běžnou součástí nabídky. Ryba nebo kapr by tu působily spíš jako exotická zvláštnost než tradiční jídlo.

zdroj: Profimedia.cz

Norsko

V Norsku se Vánoce tradičně pojily s obavami z nadpřirozených sil. Staré lidové pověry říkaly, že během nejdelších nocí v roce vycházejí čarodějnice a zlí duchové, kteří hledají košťata, aby na nich mohli létat. Lidé proto košťata před Vánoci schovávali nebo zamykali, aby je nikdo nemohl použít. I když dnes už málokdo na čarodějnice skutečně věří, motiv košťat a temného folkloru se ve vánoční kultuře stále objevuje. V obchodech lze dodnes najít dekorace a ilustrace, které tuto poněkud znepokojivou severskou tradici připomínají.

zdroj: Profimedia.cz

Filipíny

Filipíny patří mezi země, kde se Vánoce slaví nejdéle a s mimořádnou intenzitou. Advent tu začíná už v září a vánoční výzdoba často zůstává až hluboko do ledna. Jednou z nejzvláštnějších tradic je trávení vánočních svátků na hřbitovech. Rodiny se scházejí u hrobů svých blízkých, uklízejí je, zdobí světýlky a květinami a tráví zde společný čas. Nosí si jídlo, povídají si a někdy i hrají hry. Nejde o smutnou povinnost, ale o přirozené propojení živých s památkou mrtvých a o důraz na rodinné vazby.

zdroj: Profimedia.cz

Austrálie

Australské Vánoce jsou přesným opakem těch evropských. Slaví se uprostřed léta, kdy teploty běžně přesahují třicet stupňů. Sníh a mráz nahrazuje slunce, pláže a vůně grilu. Vánoční obědy se často odehrávají venku, na zahradách nebo u moře, a místo těžkých jídel se podávají lehčí pokrmy a studené nápoje. Santa Claus tu bývá zobrazován v kraťasech nebo na surfu a koledy znějí v kulisách palem a oceánu. Pro Evropany nezvyklá kombinace, pro Australany přirozený způsob, jak si svátky užít.

zdroj: Profimedia.cz

Island

Islandské Vánoce mají výrazně temnější a mytologický nádech. Místní folklor je plný podivných bytostí a jednou z nejznámějších je vánoční kočka Jólakötturinn. Podle legendy tato obří kočka o Vánocích požírá ty, kteří nedostanou nové oblečení. Původně šlo o praktickou motivaci, aby lidé pracovali, byli pilní a měli nové šaty na přežití kruté zimy. Dodnes patří oblečení mezi nejčastější vánoční dárky a postava děsivé kočky se objevuje v dekoracích, knihách i na veřejných instalacích po celé zemi.

zdroj: Profimedia.cz

Když se na vánoční tradice podíváme z globálního pohledu, je zřejmé, že neexistuje jediný správný způsob, jak tyto svátky slavit. Každá kultura si je přizpůsobila svému prostředí, historii i představám o tom, co je důležité. Ať už jde o smažené kuře v Japonsku, schovaná košťata v Norsku, svátky na hřbitově na Filipínách nebo Vánoce na pláži v Austrálii, všechny tyto zvyky mají společný cíl. Přinést lidem pocit blízkosti, sdílení a výjimečnosti v období, které má být alespoň na chvíli jiné než zbytek roku.