Zubní ostatky samice nového druhu primáta z rodu Pliopithecus byly v Castell de Barberà na severovýchodě Španělska objeveny už v 70. letech minulého století, avšak teprve nyní se ho podařilo vědcům s definitivní platností zařadit.

Opička obývala území dnešního Katalánska v třetihorním období miocénu. Všech 15 nalezených zubů patřilo samičce druhu, který tvoří evoluční přechod - badatelům "pomohl pochopit, odkud se vzali pozdější primáti" v regionu, vysvětlil Salvador Moyà z Katalánského paleontologického institutu (ICP).

Stáří zubu bylo určeno na 12 milionů let

Barberapithecus huerzeleri byl pojmenován na počest místa, kde byly jeho ostatky objeveny, a švýcarského paleontologa Johannese Hürzelera, spolupracovníka ICP.

Pliopithecus má původ v Africe, kde se před 25 až 30 miliony let jeho větev oddělila od prvních úzkonosých opic (Catarrhini) ve Starém světě ještě před evolučním oddělením opic rodu Cercopithecus (kočkodani), rovněž evropské skupiny, od lidoopů a lidí. Před 18 miliony let se pak pliopithecus rozšířil po Eurasii, kde do té doby žádní primáti nežili, a stál u zrodu několika různých druhů.

Nejstarší známý pliopithecus na Iberském poloostrově byl nalezen ve stejné části Katalánska, v Abocador de Can Mata. Jde rovněž o zubní ostatek - stáří zubu bylo určeno na 12 milionů let.

Živili ovocem místo listí

Pliopithekové měli velmi zvláštní chrup - dvě stoličky a jakýsi hřebínek ve sklovině dolních stoliček. Je známo, že se živili ovocem místo listí, jako jejich předpokládaní potomci.

V Castell de Barberà byly nalezeny fosílie i dalších živočichů, například hlodavců, hmyzožravců, vepřů či šavlozubých šelem. Vědci jsou ale přesvědčeni, že je do lokality nálezu "přinesl vodní proud - zvířata zahynula, když se napájela", poznamenal Moyà.