Tento tribunál zanesený na seznam nehmotného dědictví UNESCO je nejstarší dosud působící soudní institucí v Evropě. Jeho kořeny sahají nejméně do 10. století, kdy byl tento středomořský region součástí Córdobského chalífátu a dnešní katedrála, v jejímž stínu dnes tribunál zasedá, byla mešitou.

Pře, v nichž soud rozhoduje, se vždy týkají vody: od svévolného přerušování dodávek vody po chyby v jejím rozdělování.

Spory mohou nastat kdykoli během roku, zvláště pak v období sucha, i když v tomto případě jsou nařízeny zvláštní podmínky při zavlažování a je posílen dohled nad vodními zásobami, vysvětluje historik Daniel Sala, velký znalec instituce.

Jeden z nedávno řešených případů se týkal Vincenta Martího, který více než 30 let spravuje ekologickou zemědělskou usedlost. Jednoho dne zjistil, že voda přicházející na jeho pozemky je znečištěna cementem a nátěry od souseda, který renovoval svůj dům. Za necelý měsíc se spor dostal před Vodní soud.

Po vyslechnutí argumentů obou stran a po krátké diskusi předsedající soudu vynesl rozsudek: soused, který znečištění způsobil, musel zaplatit 2 tisíce eur, tedy zhruba 54 tisíc korun, pokuty.

"Bylo pro mě těžké ho udat, protože jsme sousedé, ale neměl jsem na výběr," říká Vincent Martí a zdůrazňuje, že šlo o přežití jeho statku, protože jeho bio produkty procházejí mnoha kontrolami kvality.

Ve své současné podobě má Vodní soud osm členů, kteří vykonávají soudní pravomoc nad zhruba deseti tisíci zemědělci, kteří zavlažují své pozemky. Ti soudce volí a to tak, aby zastupovali osm komunit valencijské planiny, kde se pěstují ovoce, zelenina a hlízy včetně známé chufy sloužící k výrobě místního oblíbeného nápoje horchata.

Před soud se dostane hrstka sporů

Osm soudců se schází vždy ve čtvrtek před Branou apoštolů valencijské katedrály v době, kdy zvoní zvony věže Miguelete. Ceremoniář vyzve dvakrát každou stranu. Spor je vyložen během několika minut a rozsudek ihned následuje. Od svého vzniku byl tento soud, uznávaný španělskou justicí, respektován diktátory, prezidenty, králi, zkrátka všemi, zdůrazňuje Daniel Sala.

Dnes však valencijskou planinu a tím i soud ohrožují dvě věci: omezení rozsahu kultivovaných pozemků z důvodu spekulací s nemovitostmi a stárnutí obyvatel.

Čtyřiačtyřicetiletý Enrique Navarro kritizuje skutečnost, že soudcům je více než šedesát let, a považuje za nezbytné "omlazení" soudu, aby se nestal ustrnulou institucí.

Ze stovek sporů, které se každoročně vynoří, se jich jen málo - 20 až 25 - dostane před bránu katedrály a o některém čtvrtku ani nikdo nepřijde.

Enrique Aguilar, který zastupuje komunitu Rascanya a je místopředsedou soudu, vysvětluje, že 90 procent sporů se vyřeší smírně, někdy pár minut před zahájením soudu. "V mé komunitě ročně propukne 30 až 40 sporů, ale jen tři nebo čtyři se dostanou před Vodní soud," říká.