Lodě duchů patří k nejznepokojivějším kapitolám námořní historie. Ne proto, že by šlo o klasické historky o přízracích a kletbách, ale proto, že se skutečně staly. Lodě byly nalezeny plně funkční, někdy dokonce v pohybu, se zapnutými motory, jídlem na stole a osobními věcmi posádky na svých místech. Jen lidé chyběli. Beze stop boje, bez těl, bez jasného vysvětlení. Moře si je prostě vzalo. Následující tři příběhy patří k těm, které i po desetiletích dokážou vyvolat mrazení v zádech.

Mary Celeste – loď, která neměla důvod být opuštěná

V prosinci roku 1872 si posádka britské lodi Dei Gratia všimla plachetnice, která se v Atlantiku chovala podivně. Neodpovídala na signály, ale přesto plula stabilně a bez zjevných potíží. Když se k ní námořníci přiblížili a vstoupili na palubu, čekal je znepokojivý objev. Loď byla v perfektním stavu. Náklad průmyslového alkoholu zůstal téměř nedotčený, zásoby jídla i vody byly dostatečné na dlouhou plavbu, kajuty uklizené, osobní věci pečlivě uložené.

Jediné, co chybělo, byla posádka. Kapitán Benjamin Briggs, jeho manželka, jejich malá dcera a sedmičlenná posádka zmizeli beze stopy. Záchranný člun byl pryč, ale nikde žádné známky boje, násilí ani bouře, která by loď poškodila. Dokumenty ležely na stole, navigační přístroje fungovaly. Všechno působilo dojmem, jako by lidé odešli narychlo, ale dobrovolně.

Mary Celestezdroj: Profimedia.cz

Vyšetřování nikdy nepřineslo jednoznačný závěr. Jedna z teorií mluví o úniku alkoholových par, který mohl posádku vyděsit natolik, že loď dočasně opustila. Jiní spekulovali o pirátech nebo o něčem, co posádku donutilo jednat iracionálně. Ať už se stalo cokoliv, Mary Celeste se stala symbolem lodě duchů a jednou z největších námořních záhad všech dob.

Kaz II – moderní loď duchů v éře GPS

Zdálo by se, že v 21. století už podobné příběhy nemají šanci vzniknout. Satelity, GPS, rádiové spojení a moderní bezpečnostní systémy by měly podobným záhadám zabránit. Přesto se v roce 2007 odehrál případ, který ukázal, jak klamný je pocit bezpečí na otevřeném moři.

U pobřeží australského Queenslandu objevilo námořnictvo jachtu Kaz II. Plachty byly roztažené, motor běžel, ale nikdo nereagoval na volání. Po vstupu na palubu našli vyšetřovatelé scénu, která působila až nepřirozeně klidně. Notebook byl zapnutý, na stole stál hrnek, jídlo připravené k jídlu. Všechno naznačovalo, že posádka byla ještě před chvílí naživu.

Kaz IIzdroj: Profimedia.cz

Tři muži, kteří se vydali na rekreační plavbu, však zmizeli. Záchranný člun zůstal na svém místě, loď nebyla poškozená a počasí v oblasti bylo relativně klidné. Oficiální verze hovoří o nešťastné nehodě, kdy jeden z mužů spadl přes palubu a zbylí dva se ho pokusili zachránit. Jenže žádné přímé důkazy tuto teorii nepotvrzují. Kaz II se tak zařadila mezi moderní lodě duchů, které dokazují, že i dnes může člověk zmizet během několika minut.

Ourang Medan – loď smrti a děsivý tísňový signál

Nejtemnější z těchto příběhů je spojen s nizozemskou lodí Ourang Medan. Ve 40. letech 20. století zachytily lodě v oblasti Malackého průlivu podivný tísňový signál. Zpráva byla zmatená a děsivá. Hlas údajně hlásil, že všichni důstojníci včetně kapitána jsou mrtví. Po krátké pauze následovala poslední slova: já také umírám.

zdroj: Profimedia.cz

Když se záchranná posádka dostala na místo, našla loď opuštěnou a ponořenou do ticha. Na palubě i v podpalubí ležela těla celé posádky. Všichni byli mrtví, bez viditelných zranění, s vytřeštěnýma očima a výrazy hrůzy ve tvářích. Jako by v posledních vteřinách života čelili něčemu naprosto nepředstavitelnému.

Krátce po prohlídce lodi vypukl požár a následná exploze Ourang Medan zničila. Spolu s ní zmizely i téměř všechny důkazy. Teorie mluví o úniku toxických plynů, tajném chemickém nákladu nebo neznámé reakci, která posádku zabila během několika minut. Jisté není nic a možná už nikdy nebude.

Moře si svá tajemství pečlivě hlídá. Příběhy lodí duchů nejsou jen historickými kuriozitami, ale připomínkou toho, že oceán zůstává jedním z posledních skutečně nezkrotných míst na planetě. Místem, kde se i dnes mohou lidé ztratit tak dokonale, že po nich nezůstane jediná stopa. A možná právě proto nás tyto příběhy tolik přitahují. Nejsou jen o minulosti, ale o strachu, že někde daleko za obzorem se podobná záhada může odehrát znovu.