Protesty sice odborové centrály nazvaly generální stávkou, ale byly často jen symbolické, aby dopady na obyčejné lidi byly co nejmenší. Například v Katovicích tramvaje a autobusy sice vyjely s hodinovým zpožděním, ale včas na to, aby dovezly cestující do práce a do škol. 

Až po ranní špičce železničáři přerušili na dvě hodiny provoz, což postihlo asi padesátku vlaků. Zdravotníci se omezili na "italskou stávku", což znamená, že pracovali přesně podle předpisů. Automobilky koncernů Fiat a Opel ve Slezsku se ke stávce nepřidaly, ve stovkách jiných firem se pracovat začalo až po dvouhodinových odborářských schůzích, s obdobným zpožděním začala výuka ve školách.

Čtyři odborové centrály požadují od vlády například ústupky ve výpočtu pracovní doby, podporu upadajícím firmám a energeticky náročným odvětvím, výhodné odchody do penze a ochranu pracovních míst. "Generální stávka" měla být i protestem proti úpadku dříve bohatého a privilegovaného regionu a akcí za zlepšení místního zdravotnictví a školství. 

Nelze se vracet do časů komunismu

"Nemůžeme si dovolit, aby se opakovala situace z přelomu století, kdy ve Slezsku vinou chyb vlády při špatně provedené restrukturalizaci panovala největší nezaměstnanost," prohlásil šéf místní Solidarity Dominik Kolorz, Varoval, že pokud se "arogantní" přístup liberálního kabinetu premiéra Donalda Tuska nezmění, "bude třeba říci dost a změnit vládu". Zatím je však čas vrátit se k jednacímu stolu. 

Vicepremiér Janusz Piechociński naopak v televizi TVN 24 řekl, že vláda už řadu požadavků odborů splnila, ale v penzích nemůže ustoupit. Byl by to prý návrat do stavu, jaký panoval před 20 až 30 lety. Ani nelze připustit další zvýšení výdajů beztak napjatého státního rozpočtu. 

Odbory původně slibovaly demonstrace před úřady po celé zemi, ale podle TVN 24 se ke Slezanům přidali jen odboráři ve Štětínu a Gdaňsku.