Na pobřeží Peru se pod vrstvami písku a bahna skrývalo něco, co si donedávna nikdo neuměl představit. Archeologové odhalili stovky těl dětí, jejichž životy byly násilně ukončeny v rámci rituálu, který měl uklidnit bohy. Jde o objev, který mrazí svou brutalitou a rozsahem – a přepisuje naše představy o obětech v předkolumbovské Americe. Těla byla nalezena nedaleko slavného města Chan Chan, bývalého srdce mocné říše Chimú. V písku a suchém pobřežním větru zůstaly zachovány kostry, provazy, textilie i pigmenty na tvářích malých obětí. Některé z nich měly na lebkách stále vlasy, jako by smrt nastala teprve nedávno. Tvrdá realita ale odhaluje, že jde o zločin dávného náboženství – systematický a děsivě promyšlený.

Oběti pro měsíčního boha

Chimúové byli národem, který vybudoval obrovskou říši podél pobřeží oceánu. Jejich metropole Chan Chan byla labyrintem paláců, chrámů a zdí, které se dodnes tyčí jako němí svědkové slávy i hrůz. Na rozdíl od Inků neuctívali slunce jako nejvyšší božstvo. Pro ně vládl nocí i dnem měsíc, zosobněný bohem jménem Shi. A právě jemu měly být děti obětovány, aby přinesly rovnováhu a klid.

zdroj: Profimedia.cz

Tváře obětí byly potřené rudým minerálním práškem. Jejich hrudníky byly rozřezány – důkaz, že šlo o chirurgicky přesný zákrok, při němž bylo srdce vyrváno z těla a nabídnuto bohům. Zvířata, zejména lamy, sdílela stejný osud. Byly pohřbeny spolu s dětmi, protože i ony měly pro Chimú zásadní symbolický význam: představovaly hojnost, bohatství i spojení s božstvy.

Zoufalství ukryté v písku

Proč ale obětovat stovky dětí? Vysvětlení se hledá těžko. Někteří odborníci věří, že důvodem byla příroda – mořské proudy, záplavy a bouře ničily úrodu, pustošily osady a přinášely hlad. Pokud dospělé oběti nestačily, možná Chimúové sáhli po tom, co pro ně bylo nejcennější – po vlastních dětech.

Oběti byly pohřbeny čelem k moři, jako by právě oceán byl tím, koho měly uklidnit. V jedné vrstvě písku byla nalezena zaschlá stopa po bahně, která dokazuje, že obřad proběhl v jediném okamžiku, jako náhlý záchvat zoufalství. Kamkoli se archeologové pustili do vykopávek, objevovali další a další těla. „Je to nezvladatelné,“ přiznal jeden z vedoucích výzkumu, „kamkoli kopnete, je tam další dítě.“

zdroj: Profimedia.cz

Cena lidské víry

Spolu s dětmi byli nalezeni i tři dospělí – muž a dvě ženy. Jejich lebky nesly známky úderů tupým předmětem. Zdá se, že i oni byli součástí krvavého rituálu, možná jako kněží či strážci obětí, kteří museli zemřít, aby nikdo nemohl zpochybnit čistotu celého aktu. Tento objev není jen archeologickou senzací. Je to připomínka, že víra dokáže lidi dovést k činům, které přesahují hranice lidskosti. Rodiče museli sledovat, jak jejich děti odcházejí na smrt – a přesto věřit, že tím zachrání svůj lid. Z dnešního pohledu se to jeví jako nepochopitelné barbarství. Pro ně to však bylo poslední zoufalé gesto proti silám, které nemohli ovládnout.

Až do dnešních dnů zůstává Chan Chan tichým městem z hlíny a prachu. Ale pod jeho zdmi a v okolních dunách odpočívají stovky malých těl, která připomínají, že i slavné civilizace jsou schopny obětí, na něž se nechce vzpomínat. Archeologové se dnes snaží odhalit, kým tyto děti byly, odkud pocházely a jaké měly životy. Možná se to nikdy zcela nedozvíme. Jedno je však jisté: jejich smrt byla vykonána s přesností, vírou a krutostí, které dodnes děsí a fascinují zároveň.