Disciplína jak pro mafiány. Soutěž v Maďarsku vyžaduje zacházení s lopatou...
19. 9. 2025 – 14:30 | Zpravodajství | Alex Vávra
Na hřbitově v maďarském Szekszárdu se znovu utkali hrobníci z celé Evropy. Kdo zvládne vykopat dvoumetrový hrob nejrychleji a nejpřesněji? Soutěž, která kombinuje dřinu, řemeslný um i černý humor, láká diváky i média.
Ne každá sportovní soutěž musí být o rychlých autech, svalnatých atletech nebo drahém vybavení. V Maďarsku už několik let dokazují, že i lopata a pevná záda mohou přitáhnout diváky. Každý rok se totiž na hřbitově Alsóvár ve vesnici Szekszárd koná Mezinárodní mistrovství v kopání hrobů – soutěž, která kombinuje fyzickou sílu, řemeslnou zručnost i notnou dávku černého humoru.
Pravidla jsou jednoduchá, ale nemilosrdná: týmy pracující ve dvojicích musí během dvou hodin vykopat hrob přesně 2 metry dlouhý, 80 centimetrů široký a 1,6 metru hluboký. To znamená odházet asi 2,5 kubíku zeminy. A když už se zdá, že práce je hotová, přichází finále – během pouhých 15 minut je třeba hrob opět zasypat a vytvořit úhlednou mohylu. Hodnotí se rychlost, přesnost i celkový dojem. Stěny musí být dokonale svislé, dno rovné jako stůl a hromada hlíny pečlivě upravená.
Organizátoři zdůrazňují, že cílem akce není jen pobavit, ale také zvýšit prestiž povolání hrobníků. Chceme ukázat, že jde o práci fyzicky i psychicky náročnou, která si zaslouží respekt, říkají pořadatelé. Nechybí ani snaha přilákat k této profesi mladé lidi – právě soutěž má ukázat, že nejde o monotónní, ale o zodpovědné řemeslo se svou důležitostí.
Domácí dominance, ruské fiasko
Osmý ročník šampionátu, konaný 6. září, přilákal 21 týmů z Maďarska, Srbska, Česka i Ruska. Už potřetí za sebou triumfovala domácí dvojice László Kiss a Róbert Nagy z Hajdúböszörmény. S časem 1 hodina, 33 minut a 20 sekund dokázali obhájit prvenství a nastavit laťku, kterou se ostatním jen těžko daří překonat. Stříbro a bronz si rovněž odvezly maďarské týmy, čímž potvrdily, že místní hrobníci jsou v této disciplíně prakticky neporazitelní.
S velkým očekáváním byla sledována účast Ruska. Maďarsko tím trochu provokovalo zbytek Evropy, která kvůli válce na Ukrajině omezuje ruské sportovce na mezinárodních akcích. Tentokrát ale zákaz neplatil a dvojice Arťom Gorbikov a Sergej Jakušin z novisibirského krematoria dorazila do Szekszárdu s velkou pompou. Výsledek byl ovšem fiaskem – ze všech 21 týmů skončili poslední. Sami to vysvětlovali špatnými podmínkami půdy a spalujícím horkem. Ironií osudu je, že právě země s miliony nových hrobů z válečného konfliktu nedokázala na hřbitově předvést konkurenceschopný výkon.
Soutěž s černým humorem
Celé mistrovství přitahuje pozornost nejen svou podstatou, ale i atmosférou. Diváci fandí jako na fotbale, lopaty cinkají, hlína létá vzduchem. V minulých ročnících se navíc hodnotila i estetická disciplína: týmy měly během 15 minut zasadit na čerstvě navršenou mohylu dvě desítky macešek a vkusně je naaranžovat. Tato bizarní kombinace sportu a zahradničení dala soutěži zvláštní, až groteskní nádech. Podle organizátorů je ale hlavní poselství vážné: připomenout, že práce hrobníků je těžká, často nevděčná, a přesto nezastupitelná. Soutěž v Maďarsku je tak nejen kuriozitou pro média, ale i důkazem, že i ta nejtemnější povolání si zaslouží respekt a uznání.