Seznam držitelů Nobelovy ceny za mír je skutečně pestrý. Nechybí na něm váleční zločinci nebo organizace všeho druhu, byť byl Nobel zásadně proti tomu, aby se cena udělovala institucím.  

Letos se výbor po dvou kontroverzních laureátech v podobě Evropské unie a Organizace pro zákaz chemických zbraní rozhodla vsadit na jistotu. Cenu společně s Indem Kailáše Satjárthím dostala teprve sedmnáctiletá Pákistánka Malála Júsufzajová.

Pákistánské dívence nelze upřít ani upřímnou snahu, ani hrdinský status. Otázkou ovšem je, kde končí odvaha dítěte a začíná hra dospělých, kterým se Malála hodila ať už kvůli penězům, nebo prestiži.

Povoláním dcera

Ziauddín Júsufzaj svou dceru pojmenoval po afgánské bojovnici. Jméno, které ve volném překladu znamená "lítostivá", jako kdyby dívce předurčilo osud. Dalším, ještě více deterministickým faktem je to, že Júsufzaj v Pákistánu provozuje síť soukromých škol.

Když přívrženci Talibánu vytáhli do boje proti vzdělání dívek, příjmy z placeného školného mu značně klesly. Júsufzaj je samozřejmě pro vzdělání pro všechny, tedy přesněji řečeno pro všechny, kteří na to mají. Paradoxní je, že Pákistán patří mezi nejchudší země světa. Lze jen těžko očekávat, že se situace v zemi bez kvalitního vzdělání pro všechny bez rozdílu zlepší.

Aby Júsufzaj svůj byznys ochránil, zahájil masivní aktivistickou kampaň za vzdělávání žen a do první linie nasadil vlastní, tehdy teprve jedenáctiletou Malálu. Následný otřesný incident v říjnu 2012, kdy byla Malála postřelena talibánským útočníkem, z ní udělal přesně to, co Západ a neziskové organizace potřebovaly – vděčný symbol.

Mladá Pákistánka po uzdravení vystoupila na zasedání OSN o vzdělávání žen, což mělo světu vyslat impulz, že Organizace spojených národů dělá svou práci dobře. Malálino papouškování nabiflovaných frází jejího otce má však ke skutečnému a svobodnému vzdělávání daleko. Júsufzajův byznys nyní kvete. Dceru doprovází na placených konferencích po celém světě a navíc se stal zvláštním poradcem OSN pro globální vzdělávání.

Travestie v přímém přenosu

Na letošním udělení Nobelovy ceny za mír byla úplně nejhorší její ironická rovina. Kailáš Satjárthí se do historie zapíše jako bojovník proti dětské práci. Nakolik je Júsufzajovo parazitování na dceři právě jednou z forem zneužívání dětské práce, je nejspíš pod rozlišovací schopností Nobelovy komise.

V Oslu se vždy pekla velká politika a výběr dvou dětských aktivistů z nesvářených zemí není náhodný. Vztahy mezi Indií a Pákistánem jsou napjaté dlouhodobě a v posledních letech se situace zhoršuje. Nobelovka by ovšem mohla být impulzem k jejich restartu.

Satjárthí, který se jako spořádaný servilní Ind povinně hlásí k odkazu Gándhího, jež má na dělení dvou zemí mamutí zásluhu, bude pro Pákistánce zajisté podnětem k zamyšlení.

Další ironií letošní ceny za mír, respektive Satjárthího ocenění je skutečnost, že Gándhí v době vyhlášení indické nezávislosti na Britském království trval na zachování společenských kast. A pokud v Indii existuje něco jako ideální živná půda pro nedobrovolnou dětskou práci a obchod s dětmi, pak je to právě kastovní systém.

Nic nekončí, jedeme dál

Nobelova cena za mír tak i letos zachovala svou odvrácenou – politickou a obchodní – stranu mince. Júsufzajovi přinese dcera domů společně s medailí i 10 milionů švédských korun (asi 30 milionů korun českých). Už teď je jasné, že Malálu nejspíš čeká zářná kariéra a třeba to dotáhne na první generální tajemnici OSN. Připraví ji na to soukromá britská škola. Její spolužačky v Pákistánu mezitím nadále trpí, případně si školu jednoduše nemohou dovolit. 

Nobelova komise je spokojena, že zase jednou nevypadá nekompetentně a celý svět se společně s Malálou raduje. Dívka si možná zlatou medaili v budoucnu skutečně zaslouží, v současné době je ale pouhým symbolem a nejspíš také loutkou v rukou otce.