Syn Bolka Polívky měl kruté dětství: "Fyzicky i psychicky mě týrali"

Když se řekne "syn Bolka Polívky", většina z nás si asi automaticky představí úspěšného herce Vladimíra Polívku. O něm se ale tentokrát bavit nebudeme: Do podcastu (ne!)ZÁVISLÁ si totiž dorazil popovídat Vladimírův mladší bratr Jan Boleslav Polívka.

Jan přiznal, že dětství a zejména rané školní zážitky na něm zanechaly docela hluboké jizvy. Slavný otec se totiž v dětském kolektivu neodpouští a Jan byl navíc dle vlastních slov malý a tlustý. Ideálnější terč šikany už nejspíš neexistuje.

„Zažil jsem velkou šikanu. Ještě jsem byl malý a tlustý. Nechápal jsem, co se děje. Děcka jsou zlá a krutá. Psychicky i fyzicky mě ostatní týrali,“ svěřil se.

Obrat k lepšímu přišel, když se začal věnovat sportu, konkrétně košíkové: „Měl jsem štěstí, že jsem začal dělat sport velmi brzy a našel jsem si svou partu v basketu, což je pro kluka důležité,“ vzpomínal.

„Tloušťka zmizela, výška se přidala, takže se to začalo měnit, ten sociální stav. Už si na mě netroufli,“ popsal.

A vlastně dost podobně jako jeho starší bratr, o herectví nejdřív nechtěl ani slyšet. Jednak proto, aby se vymezil proti otci a nenechal se poutat pouze slavným jménem, a jednak proto, že mu tátovu profesi zošklivili právě šikanující spolužáci. Nakonec si ale stejně jako Vladimír k herectví přeci jen našel cestu.

„K herectví jsem si vytvořil takovou nenávist, nebo spíš distanc. Tu lásku k divadlu, ve které jsem vyrůstal, to ale nezlomilo, protože bych teď nedělal to, co dělám. Ale chtěl jsem si dokázat, že dokážu dělat něco jiného. Asi to bylo moje ego,“ zamyslel se v podcastu.

„K herectví jsem dozrál. Je to definice toho, jak se to opravdu stalo. Snažím se to vnímat, že je to moje cesta, moje láska, kterou mi nikdo nevštěpí, nikdo mě to nenaučí. Vždycky bude někdo, kdo si bude myslet, že mám protekci. Ale já to chci dělat do té doby, kdy budu cítit, že tam ta láska je,“ popsal ambiciózní mladík, který nakonec zanechal snahy o profesionální basketbal a nastoupil ke studiu na JAMU.