Dnes je sobota 25. září 2021., Svátek má Zlata
Počasí dnes 23°C Polojasno

Komentář: Svéráz Petra Macha a evropských euroskeptiků

Komentář: Svéráz Petra Macha a evropských euroskeptiků
Petr Mach, šéf Strany svobodných | zdroj: isifa/Lidové noviny/FRANTISEK VLCEK

Nejmenší frakce v Evropského parlamentu je slabá, ale žije. Eurobijci balancují na tenké hranici šovinismu, xenofobie a pokrytectví. Na jednu stranu to působí zábavně, na druhou ale může být velmi nebezpečné. 

Evropští svobodní, jak bychom mohli nazvat nejmenší politickou frakci Evropy svobody a přímé demokracie (EFDD) v Evropském parlamentu (EP), si za poslední týden uřízli pořádnou ostudu. Po úprku Lotyšky Ivety Griguleové se frakce formálně rozpadla. Skupina poslanců totiž nebyla nadále schopna naplňovat kritérium o zastoupení nejméně sedmi zemí EU. Neoficiálně se má za to, že Griguleová frakci opustila z čistě pragmatického důvodu - jakožto člence EFDD by jí bylo znemožněno vést parlamentní delegaci do Kazachstánu, který v posledních letech zažívá nebývalý ekonomický boom a těší se hospodářskému růstu. Šéfovat delegaci do této země je proto velmi atraktivní záležitostí. 

Principy svobody a demokracie tak u Griguleové vzaly rychle za své, což ovšem zrovna u frakce Evropských svobodných nijak nepřekvapí, jelikož její principy jsou historicky spíše na papíře a v ústech jejích členů.

Nigel Farage a jeho kamarádi ze Strany nezávislosti

Frakce Evropských svobodných čítá na 48 členů a je tvořena dvěma politickými stranami a volnými poslaneckými atomy z různých členských zemí.

EFDD v různých obměnách existuje od roku 1996. V posledních 10 letech jí šéfuje Nigel Farage ze Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP), které též předsedá. UKIP vznikla v roce 1993 jako antifederalistická strana stojící na principech tržního hospodářství a klasického liberalismu. Vlivem byrokratizace EU a hospodářské recese se z ní postupem času stala silně populistická až xenofobní platforma, která si v mnohých komentářích nezadá ani s fašistickou Národní frontou Francouzsky Marine Le Penové či Nacisty z řeckého Zlatého úsvitu. 

Strana nezávislosti, která v Británii vyhrála poslední evropské volby, je tak v současné době stranou národního typu. Hlavní důvod její existence je ovládnutí dolní komory britského parlamentu a následného prosazení odchodu Spojeného království z EU pomocí referenda.

UKIP v Bruselu figuruje jako samozvaný strážný maják svobodného trhu, který chce Evropany uchránit před zhoubnou socialistickou unií. De facto ale využívá unijních peněz a mediální pozornosti k vedení své dlouhodobé kampaně. Ve frakci drží plnou polovinu ze 48 křesel a ostatní členové jí tak slouží spíše jako užiteční idioti. O vše se stará zmíněný Farage, jež jako zdatný orátor proslul převážně svými bonmoty na adresu odcházejícího prezidenta EU van Rompuye a celého evropského establishmentu. Evropští svobodní jsou tak částečně frakcí jedné strany a ta zase alespoň navenek stranou jednoho muže.

Sám Farage je stejně jako Godfrey Bloom, který byl ze strany nedávno vyštván, typickým britským konzervativcem ze staré školy. Koneckonců vypovídá o tom i nedávno odvysílaný dokument.

Byl to ale právě Bloom, který, ačkoli sám proslul svými mnohdy kontroverzními výroky, poukázal na příliv oportunistů, kteří se mohou pokusit stranu ovládnout. Pokud by získali i reálnou politickou moc, mohli by pak populistickou rétoriku přetavit v nedemokratickou legislativu. Daný jev lze pozorovat u dalších členů euroskeptické frakce, tak i u celého evropského parlamentu.

Sedm svobodných, jinak celkem šovinistů

České svobodné občany ve frakci reprezentuje ekonom Petr Mach. Nováčkem ve skupině je Polák Robert Iwaszkiewicz, který svým náhlým vstoupením zachránil frakci před zánikem. Iwaszkiewicz byl do EP zvolen za stranu Kongres nové pravice, která své členy charakterizuje jako 'euroskeptiky s radikálně libertariánskými ekonomickými názory'.

Strany Macha a Iwaszkiewicze k sobě mají v otázkách malého státu a nízkých daní velice blízko. Dá se říct, že oba vycházejí z doktríny rakouské školy ekonomie z přelomu minulého století. Iwaszkiewicz je mimo jiné proti sňatkům homosexuálů a vůbec by nebyl proti znovuzavedení trestu smrti. Jak Mach, tak Iwaszkiewicz sami sebe charakterizují jako libertariány.

Nacionalistická strana Švédští demokraté má ve frakci dva poslance. Ve volbách do EP uspěla především díky masivní anti-imigrační kampani. Na domácí politické scéně jsou samozvaní demokraté známí například snahou o razantní osekání práv původních obyvatel Laponců či zákazem umělého oplodnění lesbických žen. Litvu zase zastupuje dvojice z liberálně-konzervativní euroskeptické strany Pořádek a právo. Jedním tří ze sólo hráčů frakce je Joëlle Bergeronová, která po volbách zběhla od fašistické Národní fronty, za kterou byla do Evropského parlamentu zvolena ve Francii.

Všech sedm zmíněných europoslanců se s většími či menšími potížemi shoduje na principech malého státu a tržní ekonomiky. Kromě odporu k bruselským institucím a hlubší integraci na úkor národnostních států mají společný také voličsky vděčný šovinismus a ekonomicko-sociální populismus všeho druhu. V tom jsou pořád vesměs ve shodě s Britskými UKIP. Sedm statečných a Farageových kamarádů je ale v 751členném Evropském parlamentu málo. Do holportu proto přidali populistické kolegy z Itálie a názorová integrita byla rázem tatam.

Pětihvězdičková show

Pětihvězdičkové hnutí komedianta a politického aktivisty Beppeho Grilla je ve frakci, která deklaruje konzervativní hodnoty, trochu náhodou, ale hlavně z nutnosti. Grillo loni úspěšně kandidoval do italského parlamentu s heslem 'vaffanculo'. Vzkaz, který vyslal směrem k celému dosavadnímu zřízení, česky znamená 'jděte se vys**t'.

Promyšlený volební trik letos zopakoval a ve frakci Svobodných zástupci jeho strany drží sedmnáct křesel. Cesta k Evropským svobodným však vedla oklikou. Nejprve to zkusil u Zelených a Liberálů (ALDE). Obě skupiny ale hnutí odmítly. Nakonec se nabídl Svobodným, kteří to s radostí přijali. Vznikla tak chatrná frakce, která členům umožní lepší zastoupení v orgánech parlamentu a hlavně větší finanční příspěvky z evropské kasy. Jakékoliv principiální shody za tím nehledejte – ty tam nejsou a být ani nemohou.

Pět hvězdiček je totiž s tématy jako internet zdarma či ekologická ekonomie klasickou levicově populistickou stranou. S Evropskými svobodnými je kromě pokrytectví pojí jen politický pragmatismus být v nějaké frakci. Sňatek se, byť napotřetí, povedl.

Český rybníček svobody a evropské hodnoty v praxi

Ani české Strana svobodných občanů nechybí pokrytectví. Tedy především jejímu předsedovi a jedinému europoslanci Petru Machovi, který - jak vyšlo najevo - zaměstnává z bruselských peněz plných 14 spolupracovníků. Většinou z nich jsou navíc představitelé jeho vlastní, domovské strany. S touto zprávou přišla redaktorka Lidových novin Kateřina Šafaříková. Pikantní na tom je, že jejímu uveřejnění předcházel spor s publicistkou časopisu Reflex Andreou Holopovou, která je shodou okolností snoubenkou Petra Macha. Holopová vyčetla Šafaříkové, že novináři do Bruselu jezdí za peníze daňových poplatníků a ta si to očividně nenechala líbit.

Aby toho nebylo málo, dívčí válku okořenily výpady směrem k zástupci ředitele think-tanku Evropské hodnoty Jakubovi Jandovi. Janda na Twitteru poukázal na "protievropskou hysterii" Holopové, načež ho po přestřelce Holopová zablokovala se slovy: "Zablokovala jsem tě, protože si debil!". Předmětem sporu bylo spolufinancování think-tanku z evropských peněz – takové počínání, stejně jako možnost novinářů cestovat za veřejné peníze, Holopová striktně odmítá. Na druhou stranu přišla s teoretickou myšlenkou o založení "think-tanku Unijní nesmysly", díky kterému by mohla "od EU dostat stejně dotací jako Evropské hodnoty".

Je vidět, že zájem o evropskou politiku je u nás značný. Sama Holopová v rámci unijní žurnalistiky sklízí od chvíle, co se její partner Mach stal europoslancem, velké úspěchy. Rozhovor jí poskytl poslanec Švédských demokratů Peter Lungren a dokonce i předseda celé frakce Nigel Farage.

Je politika europopulistů jen předvolební plácání za naše peníze?

Mach má stejně jako všichni europoslanci na své výdaje vyměřen paušální příspěvek ve výši necelý 600 tisíc korun hrubého měsíčně a je plně na něm, jak ho použije. Například jeho italští kolegové se většiny prostředků dobrovolně zřekli – nebo to alespoň tvrdí. Přestože Mach unijní peníze používá, ostatní kritizuje za dvojí metr při posuzování, jak hospodařit s unijními prostředky, takže se sám stává terčem kritiky. Ovšem stejní lidé, kteří mu bezostyšné čerpání peněz vyčítají, sami dělají totéž. Příspěvky ale na rozdíl od Macha neodsuzují paušálně, což Machovi značně přitěžuje. 

Neúnavný kritik evropského molochu má spíše jiný problém. 16. žáří letošního roku se při projevu na plénu EP pustil do kritiky systému přidělování dotací z peněz daňových poplatků EU. Ten označil jako neefektivní a kontroval tím, že podstatné invence vznikají financováním ze soukromých zdrojů. Jako příklady zmínil "mikrofon, zářivku, mobil a wi-fi". Skutečnost je taková, že zmíněné příklady byly buď přímo financovány nebo masivně rozšířeny právě díky veřejným finančním prostředkům. Za krátkou dobu poslancování to není poprvé, co Mach své kolegy v parlamentu školil v ekonomické teorii. 

A tak se nakonec nabízí otázka, nakolik je dosavadní politická práce členů euroskeptické frakce v unijním parlamentu skutečným přínosem a nakolik jde o jednu velkou kampaň do národních parlamentů placenou z přerozdělovaných peněz daňových poplatníků. 

Zdroje:
Vlastní