V pátek 30. srpna 1918 byl v Petrohradě zavražděn šéf místní Čeky (tajné policie) Mojsej Urickij. Týž den vycházel Lenin z bývalého Michelsonova závodu v Moskvě, kde právě hovořil k dělníkům. Když se chystal nastoupit do čekajícího auta, ozvaly se nejméně dva výstřely. Lenin byl zraněn, ale přežil, byť se s následky potýkal prakticky až do smrti.

Jako pachatelka atentátu byla zadržena 28letá Fanny Kaplanová, anarchistka a eserka, která se již v roce 1906 podílela na dvou pumových útocích. Výslech vedl šéf moskevské Čeky a vrah cara Mikuláše II. a jeho rodiny Jakov Jurovskij společně s tehdejší hlavou státu a strůjcem rudého teroru Jakovem Sverdlovem. Kaplanová se k činu přiznala, ale odmítla prozradit, kde vzala zbraň. Prohlásila, že už byla dlouho rozhodnutá Lenina zabít, protože jej považovala za zrádce revoluce.

Byla odsouzena k trestu smrti, čtyři dny po atentátu popravena a její tělo zlikvidováno. Není jasné, co se stalo s jejími pozůstatky, stejně jako je velmi sporné, zda měla s atentátem vůbec něco společného. Byla částečně slepá a je nepravděpodobné, že by při svém zdravotním stavu byla schopná z uvedené vzdálenosti někoho trefit z revolveru. Existují i teorie, že byl atentát zinscenovaný, protože se v něm objevuje řada nesrovnalostí.

Symbol zla a záminka k vraždění odpůrců

Každopádně se pro sovětskou propagandu stala Kaplanová symbolem zla a vítanou záminkou k rozpoutání rudého teroru. Trest smrti byl druhým všeruským sjezdem sovětů oficiálně zrušen, bolševické vedení nicméně po Velké říjnové socialistické revoluci nadále bez pardonu likvidovalo údajné nebo domnělé nepřátele sovětské moci. Atentát na Lenina byl vítanou příležitostí k tomu, jak trest smrti obnovit a neztratit tvář.

Fanny Kaplanová | zdroj: Profimedia

Trest smrti byl obnoven na základě dekretu o rudém teroru z 5. září 1918. Podle něj měl být zastřelen každý, kdo byl zapleten do bělogvardějských organizací, spiknutí, vzpour a povstání. Jména zastřelených byla následně zveřejněna, včetně důvodu jejich popravy. Bylo vydáno varování všem, kdo slouží buržoazii, že za každý útok na funkcionáře sovětské moci a nositele myšlenek socialistické revoluce nesou odpovědnost všichni kontrarevolucionáři. „Na bílý teror nepřátel dělnické a rolnické moci odpoví dělníci a rolníci rudým masovým terorem proti buržoazii a jejím agentům,“ znělo jasné varování.

Kaplanová ani Urického vrah Leonid Kannegiser přitom rozhodně žádnými „služebníky buržoazie" nebyli, ale s tím si bolševici hlavu nelámali. Agentem buržoazie byl podle nich zkrátka každý, kdo se jim postavil. Během následujících měsíců pobili tisíce svých odpůrců, kteří se většinou provinili jen tím, že patřili ke kontrarevolučním třídám. Šlo o podnikatele, velkostatkáře, duchovní či důstojníky.

„Nevedeme válku proti jednotlivcům. Likvidujeme buržoazii jako třídu,“ prohlásil tehdy čekista Martin Lacis. Již beztak krvavá revoluce v Rusku se stala vražednou mašinérií, jíž padly v tomto období podle různých odhadů za oběť statisíce lidí.