Na první pohled to vypadalo jako hromádky prachu, možná zbytky po ohništi. Ale když se muž, který projížděl kolem prašné cesty nedaleko města Searchlight, zastavil blíž, všiml si něčeho podivného. V šedobílém popelu se občas zaleskl úlomek kosti. Znepokojený nález okamžitě nahlásil úřadům. Když na místo dorazili vyšetřovatelé z amerického Úřadu pro správu půdy, ukázalo se, že nejde o žádný přírodní úkaz, ale o desítky hromádek lidských ostatků.

Místo působilo jako ze zlého snu. Na ploše několika set metrů čtverečních se povaloval popel, zbytky zničených uren, plastové stahovací pásky a úlomky kostí. Vyšetřovatelé nejprve odhadli, že jde asi o sedmdesát hromádek, ale po dalším průzkumu se ukázalo, že jich je mnohem víc. Celkem bylo nalezeno tři sta patnáct samostatných hromádek, z nichž každá pravděpodobně představovala jednoho zesnulého člověka.

Popel pohozený jako odpad

Podle prvních závěrů úřadů nejde o žádný nelegální hromadný hrob, ale o zpopelněné ostatky, které někdo jednoduše vysypal do pouště. Množství a rozložení hromádek naznačuje, že k tomu nedošlo jednorázově, ale pravděpodobně během delší doby. Vyšetřovatelé se domnívají, že popel mohl do pouště vyvážet místní pohřební ústav, který se tímto způsobem zbavoval zbylých uren, o něž se nikdo nepřihlásil.

Podle zákonů státu Nevada je sice možné rozptýlit popel zesnulé osoby na veřejném pozemku, ale musí jít o osobní, pietní čin, nikoli o hromadné vyhazování. Firmám a pohřebním službám je výslovně zakázáno ukládat popel na federální půdu. Každý podnik navíc musí zachovat důstojnost ostatků, které mu byly svěřeny. Pokud by se prokázalo, že někdo popel vyhazoval úmyslně, hrozily by mu vysoké pokuty a ztráta licence.

Úřady zatím nezveřejnily, který podnik je podezřelý. Několik místních zdrojů se však shoduje, že by mohlo jít o zařízení, které bylo nedávno uzavřeno. Jeho zástupce všechna obvinění odmítá, ale vyšetřovatelé mají za to, že zbytky uren a plastové pásky nalezené na místě by mohly pocházet právě z komerčního pohřebnictví.

zdroj: Profimedia.cz

Důstojné uložení místo zapomnění

Do celé kauzy se zapojil známý nevadský pohřební ústav Palm Mortuaries and Cemeteries, který se rozhodl s nalezeným popelem naložit s úctou. Jeho pracovníci odjeli do pouště, shromáždili všechny hromádky a každou z nich umístili do samostatné urny. Celkem tak vzniklo 315 uren, které byly převezeny do hřbitovní hrobky v jižní Nevadě. Tam budou spočívat, dokud se případní pozůstalí nepřihlásí nebo dokud úřady nerozhodnou o jejich konečném uložení.

Prezidentka společnosti Palm Mortuaries and Cemeteries Celena DiLullo uvedla, že pro ni i její tým šlo o morální povinnost. Podle jejích slov si nikdo nezaslouží skončit zapomenutý v prachu pouště, vysypaný jako odpad. Zdůraznila, že i když se nepodaří zjistit, kdo byli tito lidé, zaslouží si klid a důstojnost. Na místě nálezu panovalo ticho. Jen vítr vířil písek a popel, který se do krajiny rozptýlil jako nechtěná připomínka bezohlednosti. Mnozí místní obyvatelé mluvili o šoku a znechucení. Někteří dokonce uvedli, že se k poušti raději nepřibližují, protože mají pocit, že se tam rozprostřela podivná tíha.

Vyšetřování pokračuje, otázky zůstávají

Americký Úřad pro správu půdy potvrdil, že vyšetřování je stále v plném proudu. Zatím nebyly zveřejněny žádné konkrétní informace o možném pachateli. Odborníci zároveň upozorňují, že bude velmi těžké určit, odkud popel pochází, protože všechny hromádky jsou beze jména a bez jakýchkoli identifikačních značek.

Vyšetřovatelé zvažují i možnost, že se mohlo jednat o levné kremace lidí bez rodiny, o jejichž ostatky se nikdo nepřihlásil. V takovém případě by odpovědnost ležela na pohřebním ústavu, který měl zajistit jejich řádné uložení. Celý případ vyvolal mezi obyvateli Nevadské pouště silné emoce. Lidé se ptají, jak je možné, že se něco takového vůbec mohlo stát, aniž by si toho kdokoli všiml. Poušť kolem Searchlightu se stala symbolem neúcty k mrtvým – místem, kde lidská důstojnost skončila pod vrstvou písku a zapomnění.

Úřady slibují, že viník bude odhalen, i kdyby to mělo trvat měsíce. Do té doby však stovky anonymních uren zůstávají tichou připomínkou toho, že i po smrti mohou být lidé vystaveni bezcitnosti těch, kteří se o ně měli postarat.