Sjednotit rozdělenou partaj a naučit se znovu chodit

GALERIE KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Lukáš Strašík

Němečtí křesťanští demokraté (CDU) mají novou šéfku strany a možná i novou příští kancléřku. Subtilní 56letá Annegret Krampová-Karrenbauerová ale má před sebou práce jak na kostele.

Annegret Krampová-Karrenbauerová a Angela Merkelová

Annegret Krampová-Karrenbauerová a Angela Merkelová,zdroj: Profimedia.cz

V pátek si delegáti sjezdu CDU zvolili nástupkyni Angely Merkelové v čele strany. Její vítězství nad oběma protikandidáty se sice očekávalo, nicméně vyhrála až ve druhém kole a konzervativce Friedricha Merze porazila těsným rozdílem 517:482 hlasů. To lze jen stěží označit za silný mandát.

Pro poměrnou složitost jména si i sami Němci Krampovou-Karrenbauerovou pro sichr překřtili zkratkou AKK. Ta připomíná něco mezi kalašnikovem a Kukluxklanem, přesto se nějakého radikálního přelomu v politice strany asi nedočkáme. AKK je kancléřčin člověk, sjezd tak dal evidentně přednost sázce na jistotu a kontinuitě před experimentem. Přesto si nová šéfka velmi dobře uvědomuje, že pokračovat beze změn v kancléřčině kursu nebude možné.

AKK to vlastně naznačila už před sjezdem, když se vyslovila pro doživotní zákaz vstupu do země pro uprchlíky, kteří spáchali trestný čin a byli deportováni, a zároveň je pro odsun trestaných migrantů do země původu – i pokud je ve válce.

Práce jak na kostele

Úkolů čeká novou šéfku CDU hromada. Předně se bude muset co nejrychleji zbavit laciných označení "Merkelová 2.0", "Minimerkelová" nebo "Merkelová pro chudé". A dát za pravdu některým hlasům, které ji v médiích po volbě nazvali "Kramp-KarrenPower".

Strana zůstává rozdělená. Především proto, že neví přesně, co chce. Na jedné straně by si přála mírnou změnu, nebo lépe řečeno korekci kursu nynější kancléřky a dosavadní šéfky strany. Na straně druhé se nehodlá úplně rozejít s érou Merkelové.

Matka tří dětí AKK byla od února 2018 generální tajemnicí CDU, předtím byla od srpna 2011 ministerskou předsedkyní Sárska. V letech 2000 až 2011 postupně zastávala post sárské ministryně vnitra, vzdělání a kultury a práce a sociálních věcí. Do CDU vstoupila v roce 1981, od roku 2010 je členkou předsednictva strany.

Jedním z prvních úkolů AKK proto bude především stranu sjednotit a zasypat příkopy mezi stoupenci a odpůrci současné kancléřky. První krok pro to již udělala: jako svého nástupce na postu generálního tajemníka strany navrhla šéfa Mladé unie Paula Ziemiaka, kterého delegáti ve funkci následně potvrdili. Ziemiak přitom ani v jednom kole pro AKK nehlasoval a je členem konzervativnějšího křídla strany.

Kontinuita je dobrá věc, ale po éře Merkelové zůstala ve skříni spousta kostlivců: váznoucí digitalizace, horentní ceny nájmů, nejasná energetická a ekonomická budoucnost země, dětská chudoba, nevyřešená ochrana klimatu, sílící radikální pravice na východě země, vnitřní a sociální bezpečnost, vztahy uvnitř Evropské unie, věčně nedokončené berlínské letiště, narušená bojeschopnost bundeswehru, důsledky migrační krize a napjaté vztahy se sesterskou bavorskou CSU. Nemluvě o tom, že před pár dny zažila průmyslová velmoc Německo neuvěřitelnou blamáž, když pro svou kancléřku nedokázala připravit funkční letadlo, které by ji dopravilo včas na summit G-20.

Teenageři znají už jen Angelu

Merkelová je šéfkou CDU od roku 2000, takže němečtí teenageři ani žádnou jinou neznají. Svého úřadu se vzdala vlastně na poslední chvíli – stihla to dřív, než ji z něj její odpůrci ve straně hnali po dalších volebních debaklech svinským krokem. Budiž straně ke cti, že se předání moci odehrálo spořádaně – na rozdíl třeba od hašteření u koaličních sociálních demokratů. Navíc to je v západním světě poprvé, kdy ženu v čele vládnoucí strany střídá opět žena. Což je něco, o čem se jim třeba v takových Spojených státech ani nesnilo.

Zvolením AKK ale strana zároveň možná propásla šanci získat zpět důvěru občanů. A kam až to může vést, vidíme nyní na vlastní oči ve francouzských ulicích. Napětí mezi veřejností mnozí podceňují a stále ještě považují za něco přechodného, co samo od sebe zase odezní. To, co se děje v Francii, přitom není ani tak krize státu, jako spíš krize systému a společnosti.

Chleba se bude lámat příští rok, kdy vedle voleb do europarlamentu čekají Německo volby do zemských sněmů v Braniborsku, Sasku a Durynsku. Pokud zde CDU neposílí, bude mít AKK vážný problém a se zdánlivou idylkou bude amen.

Snadné to nebude, Zleva posilují Zelení, zprava Alternativa pro Německo (AfD) a prostor v politickém středu se stále zužuje. Zvlášť si lze jen těžko představit, jak se nové šéfce podaří na východoněmeckých náměstích sebrat AfD voliče.

CDU se bude muset naučit chodit

AKK má samozřejmě politické zkušenosti jako šéfka zemské vlády - ovšem v Sársku, kde nežije ani milion lidí, a pozice tamního premiéra je tak spíše srovnatelná s postem primátora většího města. Spolková politika je mnohem tvrdší kolbiště a případ bývalého šéfa sociálních demokratů Martina Schulze ukazuje, jak snadno a rychle tu člověk padne na ústa. A to při volbě předsedy strany dostal na rozdíl od AKK 100 procent hlasů.

CDU se zatím vždy podařilo stranu sjednotit – to koneckonců prokázala už na začátku éry Helmuta Kohla a pak i Angely Merkelové. Na druhé straně by to ale nebylo poprvé, co si CDU zvolila "provizorního" předsedu, který na úřad spolkového kancléře nedosáhne: Takovým byl například Rainer Barzel a vlastně i Wolfgang Schäuble, který si musel sbalit kufry po aféře s tajnými konty a stranickými sponzory.

Strana se bude muset znovu naučit sama chodit, napsala prosinci 1999 Angela Merkelová v článku pro Frankfurter Allgemeine Zeitung a měla tím na mysli, že se partaj bude muset odpoutat od éry Helmuta Kohla. Možná ani netušila, že po devatenácti letech bude CDU znovu ve stejné situaci. První krůček už udělala...

Tagy: Německo zahraničí německá kancléřka německá politika CDU/CSU

Zdroje: vlastní