Byl 31. květen 1949 a jeden hokynář z Clevelandu ve státě Ohio, jistý Charley Lupica, si dovolil husarský kousek. Vyšplhal na necelého půldruhého metru širokou plošinu dvacetimetrového vlajkového stožáru u svého obchodu a oznámil, že odtamtud nesleze, dokud jeho baseballový tým Cleveland Indians podruhé za sebou nevyhraje Americkou ligu (American League).

Z neznámého obchodníka se rázem stala celebrita a místní dobré duše mu pomáhali, jak jen to šlo: Z restaurací mu nosili jídlo, manažeři Indians jej přišli osobně navštívit, od klubu Boston Braves, který v roce 1948 podlehl Indians ve Světové sérii (v níž se utkávají vítězné týmy Americké ligy a Národní ligy), dostal červené pyžamo, od dalších dobrodinců pak rádio a televizor.

A pan Lupica vytrval. Vydržel čtyřicítky na sluníčku, lijáky i chladné noci, prošvihl tu výročí svatby i narození svého čtvrtého potomka Charlese juniora. Přečkal i útoky výtržníků, kteří po něm na Den nezávislosti 4. července házeli plechovky a petardy.

Vydržel čtyři měsíce, museli ho odvézt a sundat

Charley vydržel 117 dní a akci musel nedobrovolně ukončit, i když jeho milovaní indiáni úspěch z roku 1948 nezopakovali a skončili třetí.

Když už bylo jasné, že titul neobhájí, nechal majitel klubu Bill Veeck stožár uříznout a i s jeho obyvatelem odtáhnout na clevelandský Municipal Stadium na poslední domácí zápas sezóny 25. září. Tam před 34 000 jásajícími fanoušky Lupica slezl dolů a políbil domácí metu. Od Veecka pak dostal darem automobil.

Hokynařinu Lupica pověsil na hřebík a živil se jako sekuriťák. Spolu s Williamem Ellisem a Nancy Schneiderovu se také podílel na napsání knihy The Story of Charley Lupica, the Cleveland Indians Flagpole Sitter, která vyšla v roce 1997. Prozradil, že to celé vlastně začalo jako hádka mezi ním a několika fanoušky New York Yankees, kteří se mu posmívali, jak ti jeho indiáni hrají pod psa. „Řekl jsem jim: ‚Tak když tolik milujete Yankees, proč se tam nepřestěhujete?‘ A oni na to: ‚A když ty máš tak rád Indians, proč nevylezeš na stožár a nezůstaneš tam až do smrti?‘,“ vzpomínal Lupica po letech. A tak to z hecu udělal. „Všude o mně pak psali na titulních stránkách novin. Nemohl jsem slézt, ani kdybych chtěl,“ zdůraznil.

Když Indians hráli v říjnu 1993 na Municipal Stadium naposled, byl Lupica jejich čestným hostem. Věrný fanoušek svůj husarský kousek nakonec přežil o 53 let, dožil se devadesátky a zemřel na Štědrý den 2002. Měl dvě dcery a dva syny, dvacet vnoučat a osmadvacet pravnoučat.

V roce 1949 nakonec American League vyhráli New York Yankees a titul získali i následně v letech 1950-1953. Cleveland Indians vyhráli až v roce 1954, když tři roky předtím skončili druzí – stejně jako dva roky poté, opět za těmi zpropadenými New York Yankees.

Fanoušci Cleveland Indians v roce 1997 | zdroj: Profimedia