Smlouvu, která reformuje činnost sedmadvacetičlenného bloku, do budovy italského ministerstva zahraničí přivezl premiér Jan Fischer. Česko bylo poslední členskou zemí, která ratifikační listinu odevzdala. "Lisabon" tak může začít platit 1. prosince. ¨

Ministerský předseda formálně završil komplikovanou dvouletou cestu, kterou musela Česká republika projít během ratifikačního procesu. I když dokument už v první půlce letošního roku schválil parlament, proti ostře vystupoval kritik smlouvy, prezident Václav Klaus.

Ten nakonec také dostál svým slovům o tom, že bude v unii poslední, kdo o smlouvě rozhodne. Na hlavu českého státu se v poslední době kvůli tomu upínala pozornost celé sedmadvacítky. 

Svůj podpis pod smlouvu nakonec Klaus připojil až poté, co český ústavní soud dvakrát potvrdil slučitelnost smlouvy s českým právem, a poté, co si vymínil výjimku z Listiny základních práv EU. Výjimku začal překvapivě žádat na poslední chvíli, když prohlásil, že se obává možných majetkových nároků Němců vysídlených z někdejšího Československa po druhé světové válce. Klausovy argumenty sice vláda odmítala, ale špičky EU nakonec Česku výjimku slíbily. 

Lisabonská smlouva začne platit od prosince, jak se předpokládalo. Už na příští čtvrtek je svolán mimořádný summit EU, na němž by se šéfové vlád a států měli rozhodnout, kdo bude zastávat dvě nové významné funkce, s jejichž zavedením "Lisabon" mimo jiné počítá.

Je to post jakéhosi prezidenta EU a pozice unijního představitele pro diplomacii.