olympionika, který se až po několika letech světu představil jako  Caitlyn Jennerová.

Případ Dolezalové je mnoha lidem proti srsti, protože vymezuje hranici společenské přípustnosti. Ať se nám to líbí, nebo ne, vstoupili jsme do období, kdy si je možné vybírat vlastní rasu, do éry, kdy lidé očekávají, že člověk má právo zvolit si svou identitu.

Rozdíl mezi oběma těmito konkrétními případy je ve způsobu, jakým se dostaly na veřejnost. Zatímco Jennerová odhalení své ženské identity pečlivě načasovala, Dolezalová nedobrovolně sledovala, jak její utajovanou minulost bílé dívky prozradili rodiče, kteří se cítili zklamaní, když odešla daleko od nich a rozhodla se stát černoškou.

Tajemství lidské identity

Ale právě to, že vyrůstala v rodině s adoptovanými černošskými sourozenci přiblížilo Dolezalové realitu diskriminace rasových menšin a učinilo ji citlivější vůči těmto problémům. Podobně se to stává, když si například osoba bílé pleti vezme černocha a má černošské potomky. Dolezalová se díky tomu stala politicky a společensky vnímavější k těmto problémům a realitě rasové diskriminace.

Lidé schvalují Caitlyn Jennerové její změnu, protože cítila biologickou potřebu stát se ženou. Ale je identita pouze toto? Co kdyby Dolezalová našla jednoho černošského předka? Učinilo by to její změnu identity platnou? ptá se Gearová Richová na webu stanice CNN.

Dolezalová jako černoška bojovala za práva rasové menšiny a vedla odbočku organizace NAACP, což by mohla bezpochyby dělat i běloška. Jenže ona byla kvůli své identitě tlakem zvenčí donucena rezignovat na svou funkci a její jednání je široce vysmíváno.

Lhala Dolezalová z vypočítavosti nebo kvůli přesvědčení?

Dolezalová sice neměla lhát, ale lhala kvůli přesvědčení, s nímž můžeme sympatizovat, píše Gearová Richová.

Případ nás nutí zamyslet se nad naší společností, kvůli níž měla Dolezalová pocit, že nejlepším způsobem jak hájit práva Afroameričanů bylo stát se jednou z nich. Nutí nás k zamyšlení, zda jsou pro naši identitu důležitější biologické předpoklady, nebo naše jednání.

Neměli bychom být otroky biologické definice identity a neměli bychom používat rasovou či pohlavní identitu jako zbraň, kterou trestáme druhé, dodává americká právnička Camille Gearová Richová.