Proti Kaddáfímu chtějí bojovat již osmnáctiletí branci

- Aktuality autor: Danica Klein

Dobrovolníci musejí být starší 18 let, stojí na novotou svítícím panelu u vchodu do vojenské základny v Benghází. Na rozlehlém nádvoří zalitém sluncem cvičí jednotky libyjských povstalců a občas se ozývají výbuchy smíchu.

Čerství branci plní poslušně, i když trochu nedbale rozkaz Pozor! Jejich cvičitel má tvář spálenou sluncem a bílý plnovous. V uniformě je málokdo, většina mladíků je v džínech a tričku. Libyjská opozice zde připravuje své bojovníky, kteří jsou technicky vzato ještě civilisté.

Ve stavu zrodu

Mají málo zbraní a nejsou dobře vycvičeni. "Dnes je jich asi 600. Přicházejí vždy ráno, mají přestávku na snídani a pak pokračují ve výcviku asi do jedné hodiny odpoledne," vysvětluje jednadvacetiletý elektroinženýr Imád Ubajdí. Na začátku revoluce, jíž se říká podle data jejího začátku revoluce 17. února, se vrátil do Libye ze Spojených arabských emirátů. Okamžitě se v Benghází připojil k opozičním oddílům, ale byl zraněn do ruky a teď pracuje v centru pro opoziční bojovníky.

V táboře vypadá vše velmi provizorně jako ve stavu zrodu. Jedním z instruktorů je jednašedesátiletý Muhammad Faradž. Bývalý armádní kapitán s vrásčitou tváří a bílými vlasy, v maskovací uniformě a městských mokasínech. Do výslužby odešel před 11 lety, ale když začala revoluce, okamžitě se přihlásil. "Věděl jsem, že ti mladíci neumějí zacházet se zbraněmi. Učím je obsluhovat protitankové granátomety a americké rakety," říká.

Jeden z vojáků zpovzdálí najednou vypálí do vzduchu tři dávky z automatické pušky. Branci nadskočí a pak se svému strachu smějí. "Výcvik trvá měsíc. Někteří se pak připojí k armádě a půjdou bojovat, jiní odejdou ještě z výcviku. Mohou si vybrat," říká Imád. Sám se chce znovu zapojit do bojů, ale do armády vstoupit nehodlá. "Mám magisterský diplom a musím dokončit doktorát. Slíbil jsem to otci," vysvětluje.

Chtějí bojovat za Libyi

Třetina branců žila před revolucí v cizině. Z Británie před čtrnácti dny přišel Valíd Zammit, který studoval v Coventry. "Chci bojovat za Libyi, chci ji bránit," říká. Jeho rodina je v Tripolisu, takže mladý muž žije v Benghází ve vojenském táboře.

Vedle něj sedí muž s vážným výrazem a s kapucí na hlavě bez ohledu na panující vedro. Je z Brigy, která je na bojové linii západně od Benghází. Je mu 47 let a věkem podstatně převyšuje ostatní dvacetileté brance. "Jsem ropný inženýr. Pracoval jsem v syrtské ropné společnosti. Za Kaddáfího vládla velká korupce, musíme s tím skoncovat. Je to povinnost. Boj mezi dobrem a zlem," říká vážným hlasem.

Vážnost situace

Kousek dál se cvičí už pokročilejší branci pro boj v ulicích a domech. Střílejí bez nábojů, aby se vyhnuli nehodám, protože se zbraněmi to zase tak moc neumějí. V další skupině se jeden z branců pečlivě skrývá pod bílou kapucí. "Možná je z Tripolisu a nechce, aby ho někdo poznal," přemýšlí Imád.

I když se mladíci občas smějí, chápou vážnost situace. Jsou to kvalitní bojovníci? "Ano, rychle se učí. Půlka z nich jsou inženýři a intelektuálové," odpovídá bývalý armádní kapitán Núrí Muhammad, který učí boj v ulicích. Má za sebou 20 let v armádě.

"Když chcete zaútočit na nějaký dům, musíte být dobře zorganizováni. Několik mužů jde vpředu, ostatní vzadu. Každý má své místo, jako při fotbalu," říká Imád, i když dobře ví, že v tomto případě se nebude hrát s balonem.
sva hej

Tagy: vojna kaddafi

Zdroje: ČTK