Ministerstvo pro lidská práva Jiřího Dienstbiera odstartovalo kampaň s názvem HateFree Culture (Kultura bez nenávisti), která si bere za cíl vytyčit a zmapovat taková místa v Česku, kde se lidé nesetkají s etnickou diskriminací. Takovým místem může být kavárna, klub, galerie nebo sportoviště. Do kampaně se mohou zapojit i firmy, které zaměstnávají příslušníky menšin. Zkrátka kdokoli. 

V současné době mezi takzvané "Zóny bez nenávisti" (HateFree Zone) patří sedmnáct podniků a institucí. A další mají přibývat. Do akce se zapojí například Centrum současného umění DOX, které chystá vlastní uměleckou sekci.

Kampaň za vzájemný respekt aktivně probíhá i na internetu. Na Facebooku má podporu 11 tisíc fanoušků. Právě Facebook mapoval i průzkum agentury MEDIAN o přístupu mladých lidí k Romům. Právě ze sociálních sítí čerpá podle předsedy vládní Agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka většina mladých lidí informace a přesto, že si uvědomuje jejich zkreslenost a nepravdivost, stejně se jimi často řídí. I to podporuje diskriminační prostředí v Česku. 

Z průzkumu vyšlo, že mladí Češi nepřejí Romům stejné sociální výhody jako sami sobě. Také by Romy trestali přísněji než příslušníky většiny.

U Romů vadí všechno tak nějak víc

Největší rozdíly průzkum zaznamenal v případě hypotetických nájemníků bytu pro tři až čtyři osoby. Dotazovaným volala Anna Veselá, nebo Erika Demeterová s tím, že by si ho chtěla pronajmout pro svou pětičlennou rodinu. Zatímco u Veselé by to jako problém vnímalo 31 procent dotázaných, u Demeterové by pouhé její jméno znamenalo problém u více než dvojnásobku respondentů. Ženu se jménem, které je typičtější pro Romy, by odmítlo 69 procent pronajímatelů.

Bílá matka trojčat by si mimořádnou dávku ve výši 50 tisíc korun zasloužila podle 71 procent respondentů. Kdyby však šlo o Romku, peníze na zabezpečení rodiny by jí přálo jen 40 procent dotázaných. Pokud trafiku vykrade Rom, pětina mladých Čechů mu přeje nejtvrdší možný trest. Když jde ale o příslušníka majority, pro vrchní sazbu je pouhých sedm procent. Spíše navrhují trest veřejných prací. Obdobná situace by nastala i v případě, že se v autobuse hlasitě baví parta mladíků, která si pouští hudbu. Hlučící bílí vadí méně.

Vyrovnané hodnocení bylo naopak v případě, kdy dělník kouří u výkopu nebo když postarší muž fackuje na ulici dvacetiletou dívku. V takových případech barva pleti nehraje roli.

Autor průzkumu Daniel Prokop přičítá rozdíly v hodnocení osobním zkušenostem, nebo spíše jejich nedostatku. "U lidí, kteří znají Roma z blízkého okolí, přičemž to nemusí být nutně jejich kamarád, hraje etnicita menší roli," uvedl. Zmínil také nedostatečné začleňování Romů do běžného vzdělávacího systému, takzvanou inkluzi.