Proč nejde stát řídit jako firmu

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jiří Hlavenka

Už je to tu zase. Kdosi přijde s jednoduchým, elegantním, křišťálově průzračným řešením na neduhy dnešního světa: stačí řídit stát jako Agrofert a v tu ránu bude každý z nás o desítky tisíc korun, které se prodrbou, ročně bohatší. Proč je tento nápad, momentálně nemálo populární, kolosální hloupost, na to přišli chytří čtenáři už dávno. Ostatním to zde zdůvodním.

Andrej Babiš

Andrej Babiš,zdroj: isifa/Lidové noviny/VIKTOR CHLAD

Pointa je v tom, že stát není firma. Přirovnání kulhají, jako není doopravdy. Pro lepší ilustraci si uveďme, že by bylo dobré, kdyby lidé řídili rodinu jako firmu. Tj. tatínek je dobrý tatínek, protože hodně vydělává a s rozmyslem investuje, maminka je dobrá maminka, protože hodně vydělává a nakupuje výhradně ve slevě. Synáček chválí rodiče, protože mu předkládají dobře sestavený profit and loss statement report. Věnování se dítěti a rozvoj jeho osobnosti, citové vztahy v rodině – nedůležité.

Dobrá blbost, že? Ale tak jako rodina není firma, ani stát není firma. A stát má k rodině blíže než k firmě.

Bystří již pochopili, o co jde. Redukovat stát jen na ekonomiku znamená redukovat tak 95% jeho činností. Jsou desítky věcí, které stát dělá, důležitějších než ekonomika, které s ní nemají nic společného. Řídit stát jako firmu znamená dobře provozně zvládat těch 5% činností státu. A co zbytek?

Nikoli jak, ale co

Stát má s firmou – ale ostatně s jakoukoli jinou činností – společné to, že je potřeba vědět co, a pak je potřeba vědět, jak.  Tedy co se má dělat, jakého cíle se má dosáhnout a proč – a následně, jak to zrealizovat. V šachu se tomu říká strategie a taktika a tyto pojmy jsou výstižné. OK, proč by tedy nebylo možné stanovit co-jak, strategii i taktiku pro stát stejně jako pro firmu?

Firma má většinou jeden hlavní cíl, který musí mířit do středu terče jako vystřelený cíl – tomu se vše podřídí, pro ten se vypracovává strategie a následuje soustředění na taktiku, na provedení. Stát má proti tomu jednak obrovské množství cílů, které musí současně plnit, u státu neexistuje žádná jediná a předem daná priorita. Cíle navíc velmi často nejsou zřetelné, jsou „pohyblivé“, vyvíjejí a mění se.

„Řízení státu jako firmy“ se zaměřuje pouze na to jak, na taktiku, na provoz, na provedení. To je samozřejmě velmi důležité, ale není to podstatné – podstatné je co, tedy cíl, strategie.

Lidé bohužel mají představu, že „co“ je víceméně jasné, že není moc o čem uvažovat, že to je předem dané, a že zbývá jenom to provést.

To je ovšem velká mýlka a je to vůbec ten nejdůležitější důvod, proč politický program „stát jako firma“ je kolosální kravina. Podívejte se na veřejné diskuse v seriózních médiích v Anglii, Německu, třeba i v USA: probíhají neustále intenzivní debaty na všech úrovních o tom, co. Nikoli jak, protože technické provedení věci je už skutečně manažerský úkol, nikoli věc k diskusi, nikoli věc k rozhodnutí, nikoli věc k získávání voličské přízně.

Částečně české voliče chápu: jejich pocit, že selháváme v tom jak, a že je přece jasné co, je celkem oprávněný. Politické strany totiž nejsou schopny se soustředit na vyargumentování toho, co a proč chtějí dělat, případně redukují samy dobrovolně svou činnost na „tupý“, úřednický výkon – například Nečasova vláda měla hlavní veřejně formulovaný cíl „rozpočtovou zodpovědnost“, tedy škrty, což je skutečně manažerské, technické zadání. A dále pak samozřejmě v provedení těchto manažerských úkonů selhávají – dají si například za cíl seškrtat rozpočet a následně se provalí utrácení, tunelování a korupce. Není pak ovšem divu, že lidé si přejí vládu, která bude aspoň kvalitní v provozu, která vytvoří efektivní státní správu, která funguje úsporně, ze které netečou peníze jak z děravé konve, kde se míň krade, tuneluje a korumpuje. S tím souhlasím a to si přeji taky. Jenomže to je ten menší a míň důležitý úkol, jakkoli se to na první pohled nemusí znát.

Kapitáne, kam s tou lodí?

Představme si loď plující na širém oceánu. Její kapitán je brilantní manažer, na lodi je pořádek, paluba vycíděná, námořníci čistí a voňaví. Všechno klape. Až na drobný detail, že kapitán cestujícím neřekl, kam se pluje. Rozhodne se zřejmě během plavby, a možná ani ne, popluje se tak nějak nazdařbůh, však někam dojedem.

Až budete u vlády, kapitáne Babiši…

Jak budete řešit problém penzijní pasti? Jak budou vypadat pilíře penzijního systému, jak budete pokračovat (pokud ovšem budete) v penzijní reformě?

Jak budete formovat zdravotnictví? Všem stejně, nebo nadstandardy za peníze? A jaké, jak a za kolik? Jaká bude míra spolufinancování pacientem a proč?

Jak budete formovat školství? Budou existovat školy základní a výběrové, nebo bude vše nivelizováno na stejnou úroveň? Bude se na školství někde a nějak připlácet nebo bude pro všechny zdarma?

Budete v oblasti vnitřní bezpečnosti usilovat spíše o prevenci nebo o represe? Jak chcete reformovat vězeňství a policii?

Jak bude vypadat pečovatelská činnost státu o ekonomicky slabé, nemocné a nemohoucí, o seniory?

Jak budete přistupovat k problému vyloučených lokalit, etnických menšin, k extrémně slabým regionům? Necháte to být, ať si poradí jak chtějí, nebo nainvestujete do rozvoje, nebo něco jiného? Jak přesně a proč?

Jak budete přistupovat k Evropské unii a k euru? Přibližovat nebo vzdalovat? Nastoupit cestu adopce eura nebo to odpískat, a proč? Harmonizovat, nebo jít vlastní cestou? Být v opozici nebo naopak být aktivně viděn?

Jak budete přistupovat k roli české armády doma i v zahraničí, jak bude pokračovat její reforma? Více účastí v zahraničních misích nebo spíše pomáhat doma při povodních? Specializovat se na určité oblasti nebo být „soběstační“?

Jaký je váš přístup k ekologickým otázkám, k udržitelnému stavu životního prostředí?

Takových otázek bych mohl napsat ještě deset, padesát, sto… A tyto otázky, a následně odpovědi na ně, tvoří páteř politické strany, tvoří hlavní důvod, proč tuto stranu volit nebo proč volit jinou stranu, která na tyto otázky dává také odpovědi, jen jiné. Je zcela legitimní a v pořádku volit stranu, která odpovídá „A“, i stranu, která odpovídá „B“ nebo stranu, která říká „C“. Ale je hloupé, krátkozraké a sebezničující volit stranu, která neříká nic. Což je přesně to, co říká strana ANO, jak lze vyčíst z její deklarace.

ANO nemá program, nemá jedinou odpověď na základní otázky, tedy co chce dělat. Že by to u Babišovců nevěděli, nebo případně, že by to nestihli? Ale kdepak. Vědí to moc dobře, jen si jejich „marketingoví stratégové“ vytvořili představu, že tohle se přece voličům před volbami neříká, protože programy přece stejně nikdo neplní či případně programy stejně nikdo nečte.

Nebo nejspíš, což je nejhorší – hlavně tam nedávejme nic určitého, protože by nám to mohlo odehnat voliče. Je to pakárna, co? Napíšete do programu, že se chcete přibližovat k EU a k euru – a odeženete si kus voličů. Napíšete do programu, že se chcete od EU a eura vzdalovat – a odeženete si zas jiný kus voličů. Takže nenapíšeme nic a budeme spoléhat, že voliči si toho nevšimnou a že nás budou volit za ty pěkný fotky co máme na stránkách. Případně za cituplné věty od Věry Jourové typu „bude líp, až spolu začneme normálně mluvit, mezi nejbližšími příbuznými, až se k sobě začneme chovat jako lidé.

Doufám, že dostane napráskáno

Existuje levicový populismus a existuje pravicový populismus. Oba snesu, protože jejich podstatou je pouze zveličování či nereálné vykreslování toho, kam levicová či pravicová (či zelená, či rudá, či liberální, či konzervativní, či euroskeptická) opatření povedou.

Co předvádí Babiš, je ovšem populismus doslova všelidový. Slibuje nám, že bude líp a stačí mu zdůvodnit, že se toho dosáhne jen tím, když se bude stát „dobře řídit“. A to je populismus stokrát horší než ten, který předvádějí – třeba – čeští komunisté. Všimněme si mimochodem, že ANO se dokonce ani neoznačuje za „stranu“, ale za „hnutí“, což je opět pouze píárko: lidé nemají rádi strany, tak budeme dělat, že nejsme strana, ale hnutí. (Přitom je to samozřejmě lež jako věž – ANO je řádně zaregistrovaná politická strana, žádné hnutí).

A nyní se ukáže, jestli se český volič už poučil nebo ne. Pokud Babiš dostane významná procenta, aniž v rozumném předstihu před volbami řekne, co vlastně chce dělat, pak jsme národem, kterému není pomoci a ve kterém bude premiérem ten, kdo nejkrásnějšími slovy dokáže říci „se mnou bude líp“, doplní to nejkrásnějšími fotkami, obklopí se nejfotogeničtějšími celebritami a na stránky dá co nejkratší texty, aby to dokázal přečíst úplně každý. Po něm pak vyhraje volby ten, kdo to dokáže říct ještě kratčeji, texty budou ještě kratší a fotky ještě sluníčkovatější.

ANO není podnikatelský politický projekt. Je to píárkový politický projekt.

Nevadí mě, když lidi budou volit komunisty a zemanovce. Ne, samozřejmě že mě to docela vadí, ale chápu a respektuju to – je to jasné zacílení a jasné sdělení, jasné zdůvodnění, co a proč. Respektuju, že v ČR žijí lidé s odlišným názorem než já a že jej takto vyjádří ve volbách – to je zcela v pořádku. Ale Babiš by měl za to, co s ANO předvádí, dostat od voličů napráskáno jako nikdo předním.

Poznámky na závěr.

1) Jako pozitivně uvažující bytost věřím, že ANO není jen podnikatelský projekt á la Věci Veřejné, tedy ve smyslu „si jenom nahrabat“. Myslím si, že ve skutečnosti je ANO velmi silně pravicová strana, podporující zejména podnikatelský sektor (a protože každá podpora něco stojí, vždy je něco za něco, je to na úkor všeho ostatního), a že zoufalci, kteří jí případně dají svůj hlas, budou po volbách jen nevěřícně zírat.

2) S podivem zůstávám u osobností angažovaných do Babišovy strany, jako je Jiří Zlatuška, Martin Stropnický nebo Martin Komárek. Je samozřejmě správné nesedět doma a nenadávat na poměry, když je můžu vlastníma rukama měnit, ale uvědomili si uvedení pánové, že slouží vlastně pouze jen ve volební kampani jako „hezké tvářičky“, že nyní deklarované teze může autokratický šéf strany Babiš po volbách naprosto změnit, všechny tři vyhodit, což nejspíš taky udělá v momentu jejich prvního nesouhlasu s rozhodnutím pana majitele.

3) Měl bych se vyjádřit ještě k tomu „provoznímu řízení“ státu. K tomu, aby byl stát provozně či manažersky dobře řízen, je potřeba především, zejména a prioritně, aby v platnost vstoupil kvalitní zákon o státní službě. (Tak jako všude v Evropě – jsme poslední země, která ho nemá). Ten totiž poskytne výkonným manažerům ve státní správě samostatnost v rozhodování, nezávislost na momentální politické moci a jejích vrtoších, metodiku odměňování založenou na kvalitě práce a nikoli na libovůli ministra – je to podmínka nutná, aby státní správa provozně „fungovala jako firma“. Je ovšem příznačné, že v hlavních deklaracích strany ANO o tom není ani zmínka (párkrát se to mihne najde v blozích strany, abych byl nicméně korektní).

4) Možná si říkáte, že jsem se od titulku a úvodních odstavců (proč nejde řídit stát jako firmu) dostal kamsi docela jinam, k drtivé kritice Babišovy strany ANO. Jenomže je zde příčina a důsledek – příčinou je jakoby zcela odpolitizované „manažerské vládnutí“ a výsledkem je bezbřehý, všelidový poulismus typu „s námi vám bude líp“.

Článek vyšel původně na webu bloc.cz

Tagy: ANO 2011 Parlamentní volby 2013

Zdroje: bloc.cz