Na odlehlém skotském ostrově Sanday, jednom z Orknejí, narazil v roce 2024 mladý školák při procházce po pláži na něco neobvyklého. Ze země čněly mohutné dubové trámy, které nedávná bouře vyplavila z písku. Místní okamžitě tušili, že nejde o obyčejné dřevo. Nález, který zprvu vzbuzoval jen zvědavost, se brzy proměnil v archeologickou senzaci a odstartoval dobrodružství, které spojilo odborníky, historiky a dobrovolníky z celého ostrova.

Díky důkladnému průzkumu a dendrochronologickému rozboru bylo zjištěno, že dřevo pochází z jižní Anglie a nejstarší vzorky byly pokáceny už na jaře roku 1748. Přímo na ostrově, kde po staletí lidé používali trosky lodí jako stavební materiál, to vyvolalo silnou vlnu zájmu. Trup o rozměrech 10 × 5 metrů byl mimořádně zachovalý a pečlivě sestavený pomocí dřevěných kolíků – ukázka námořnického řemesla 18. století v plné parádě.

zdroj: Profimedia.cz

Od válečné fregaty po arktického velrybáře

Po měsících pátrání v archivech, lodních registrech a novinách se podařilo určit, že jde o vrak lodi HMS Hind. Tato fregata se 24 děly byla postavena v roce 1749 v Chichesteru a sloužila britskému královskému námořnictvu přes tři dekády. Zúčastnila se mimo jiné obléhání Louisbourgu a Québecu v letech 1758 a 1759 během sedmileté války a působila i ve válce za nezávislost v Americe. Po vyřazení ze služby byla v roce 1784 prodána rejdaři Theophilu Pritzlerovi, který z ní udělal velrybářskou loď Earl of Chatham. Po čtyři sezóny lovila v Arktidě plejtváky a dovezla 385 tun velrybího tuku. Nakonec však v dubnu 1788 ztroskotala během severomořské bouře u ostrova Sanday. Zázrakem tehdy přežilo všech 56 členů posádky.

zdroj: Profimedia.cz

Ostrované jako klíč k dějinám

Identifikace vraku nebyla jen zásluhou vědců – naopak. Právě místní obyvatelé přinesli zkušenosti a znalosti, které pomohly vyloučit desítky jiných možností. Mnozí z nich mají osobní vztah k moři a někteří dokonce používají stěžně a palubní trámy z vraků jako části svých střech. Celkem se na výzkumu podílelo přes dvacet dobrovolníků. Zachované trámy jsou dnes uchovávány pod vodou v nádrži v Sanday Heritage Centre, dokud se nenajde vhodné dlouhodobé řešení. Projekt podpořil také britský National Heritage Memorial Fund.

Jak poznamenala Alison Turnbull z organizace Historic Environment Scotland, příběh ukazuje, že komunity samy drží klíče ke svému dědictví – a je úkolem institucí je v tom podpořit. Vedoucí výzkumu Ben Saunders zase ocenil spojení vědy a „detektivní práce“, které vedlo ke znovuobjevení lodě, jež zažila některé z nejvýznamnějších událostí 18. století. A přitom to všechno začalo jedním klukem, který běžel po pláži.

Kolik takových pokladů ještě čeká pod nánosy písku, hlíny nebo mořské vody? Kolik lodí, které psaly dějiny, ještě nebylo nalezeno – a kolik z nich objevíme jen díky náhodě a odhodlání obyčejných lidí?